Aféra kolem Unipetrolu znovu rozvířila debaty o politicko-ekonomické korupci. Ačkoli celá záležitost je zřejmě teprve na počátku a bude trvat ještě dlouho než se plně vyřeší, s určitostí lze prohlásit jedno konkrétní poučení: korupce škodí ekonomice.
Ne vždy panoval mezi ekonomy tento konsensus. Vyskytovaly se teorie, že korupce může za jistých okolností urychlovat ekonomický růst ve smyslu pořekadla „kdo maže, ten jede“. Během 90. let však byla publikována řada empirických prací, jejichž závěr byl jednoznačný: korupce je pro ekonomiku zhruba totéž co kouření pro plíce.
Paolo Mauro a Vito Tanzi publikovali v roce 1998 vědecké práce, které nepříznivé dopady korupce kvantifikují. Jako měřítko korupce se nejčastěji používá index sestavovaný organizací Transparency International (www.transparency.cz), který má škálu od jedné do deseti, přičemž vyšší číslo znamená méně korupce. Mauro a Tanzi zjistili, že rozdíl v korupčním indexu mezi hodnotami 6 a 8 se promítá do rozdílu v míře investic o 4 procentní body a v ročním ekonomickém růstu o 0,5 procentního bodu. Pokud tento rozdíl někomu připadá malý, nechť vezme v úvahu, že rozdíly v růstu se časem násobí. Ekonomové Alberto Ades a Rafael Di Tella zjistili, že stejný (tj. dvoubodový) rozdíl má za následek rozdíl v ekonomické výkonnosti vyjádřený hodnotou 4400 dolarů na hlavu. To je rozdíl, který nikdo nemůže zanedbat.
Jak vlastně korupce působí a proč je tak škodlivá? Mechanismů působení je hned několik. V první řadě korupce působí jako dodatečná daň. Podnikatelé, kteří musejí platit nejrůznějším byrokratům aby vůbec mohli podnikat, jsou fakticky vystaveni vyšší daňové zátěži, než jaká by odpovídala legálním sazbám daní z příjmů. Ekonom Slang-Jin Wei ukázal v roce 1997, že kdyby Singapur měl namísto svého perfektního korupčního skóre v hodnotě 10 stejnou korupci jako Mexiko (3,25 bodu), znamenalo by to ekvivalent zvýšení daňové sazby o 21 %. Takto vybrané peníze ovšem nejsou věnovány na veřejně prospěšné účely, nýbrž slouží čistě k osobnímu obohacení úředníků. Kromě toho má korupce ve srovnání s daněmi další podstatnou vadu: je stěží předvídatelná a obtížně vypočitatelná. Proto odrazuje seriózní mezinárodní investory. Ti totiž nemohou s náklady na korupci dopředu počítat ve svých business plánech. Korupce z hlediska investorů snižuje míru výnosu a zvyšuje míru rizika.
Korupce má ještě další účinky. Deformuje státní výdaje: namísto výdajů na školství a zdravotnictví, kde bývá relativně malý prostor pro obohacení, úředníci a politici ve zkorumpovaných státech preferují velké investice do monstrózních projektů. Nejčastějšími odvětvími bývají stavebnictví a obrana. Zde se totiž jedná o velké částky, přičemž nad těmito projekty nebývá adekvátní veřejná kontrola.
Je-li řeč o stavebnictví, stojí za to připomenout další neblahý vliv korupce. V mnoha zemích stavitelé uplácejí úředníky, aby tolerovali široké porušování stavebních a bezpečnostních norem. Výsledkem jsou obrovské katastrofy, když dojde k živelné katastrofě, například k zemětřesení, požáru nebo povodni. Obrovské počty obětí při zemětřesení v Turecku v roce 2001 lze přičíst z větší části korupci.
Korupce ovšem škodí i jinak – i když úplně abstrahujeme od všech přímých škod. Korupce totiž kazí lidské myšlení. Kdo si myslí, že podobné úvahy náležejí mravokárcům a nikoli ekonomům, velice se mýlí. Niccolò Machiavelli kdysi poznamenal, že lid přejímá zvyky a mravy svých vladařů. Vezměme příklad drobného podnikatele, který má pár zaměstnanců. V tisku, v rádiu i v televizi vidí a slyší, že podvádět je normální a že politická korupce je v zásadě beztrestná. Přirozená reakce: když to dělají všichni, budu podvádět také. Například v podobě daňových úniků. Tak se děje řadu let, podnikatel šetří na daních všemi prostředky a má dobrý pocit, že těm zlodějům ve vládě neodvádí skoro žádné peníze.
Jenže pak se stane, že našemu podnikateli se začne velmi dobře dařit. Uvažuje o tom, že by svoji firmičku rozšířil o desítky, později možná o stovky zaměstnanců. Jednou by se z jeho firmy mohla stát významná nadnárodní společnost. Jenže nestane. Náš podnikatel žádá banku o investiční úvěr. Bankéř chce vidět historii zisků za posledních pět let. Ale ouha. Žádné nejsou. Marně podnikatel vysvětluje, že minimalizoval daňový základ. Úvěr nedostane a o expanzi svého podniku si může nechat jen zdát. To vše jen proto, že jeho duše byla zkažena korupcí.
Švýcarský náboženský reformátor Jan Kalvín v 16. století kázal, že spravedliví lidé budou spaseni a že již na zemi se budoucí spasení poznají podle toho, že jsou ekonomicky úspěšní. Toto učení může leckomu připadat přitažené za vlasy. Nicméně Švýcaři se začali snažit poctivě podnikat – a kde je dnes Švýcarsko a kde Turecko?
psáno pro Reflex
Žádné komentáře:
Okomentovat