Když politika překáží ekonomice

Konference WTO v Hong Kongu se zabývala tradičními kontroverzními tématy: jak odbourat obchodní bariéry a zemědělské dotace. Širší okruhy problémů se rozpadají do dvou základních skupin. První z nich je odpor Evropské unie k otevření svého trhu zemědělských produktů zemím třetího světa. Druhou, méně známou ale snad ještě citlivější skupinou témat je nechuť zemí třetího světa otevřít své trhy zboží a služeb.

Z hlediska čisté ekonomické teorie není co řešit: chudší země mají absolutní i relativní konkurenční výhodu v zemědělství, vyspělé země naopak v produkci vyspělého zboží a služeb. Pokud bude na světě fungovat volný obchod, všichni se budou věnovat tomu, kde jsou nejsilnější, světová obchodní výměna poroste a s ní i celkový užitek. Svobodný obchod prospěje všem, bohatým i chudým.

Teorie však naráží na zásadní překážky na úrovni praktické politiky. Problém zemědělských dotací a obchodních bariér je známý. Evropská unie, která uvnitř zabezpečuje volný pohyb zboží, se z hlediska zemí třetího světa chová jako pevnost. Lze pochopit, že evropské státy se snaží podporovat své zemědělství v zájmu diverzity a ochrany rázu krajiny. Tato „nehmotná aktiva“ mají svoji cenu a určitá rozumná míra dotací může být do jisté míry oprávněná. Co však již pochopit nelze je obrovský rozsah evropských ochranářských opatření. Samotné dotace dosahují v Evropě hodnoty 133 miliard dolarů ročně (podle OECD). Představuje to plnou třetinu hrubých příjmů evropských zemědělců. Evropa dotuje i takové ekonomické pošetilosti, jako je pěstování rýže ve Španělsku. Nemluvě o administrativních opatřeních, která nemají přímo charakter celní ochrany, ale podstatně ztěžují vstup na trh EU.

Toto jednání neprospívá nikomu kromě evropských zemědělců. Jak je možné, že spotřebitelé (což je asi 97 % populace) nehlasují ve volbách proti dotacím? Důvod je jediný: jsou zmanipulováni propagandou zemědělských lobbyistů. Věří, že díky dotacím mají levé potraviny.
Velký omyl. Vysoké dotace naopak mají za následek, že přežívají i takoví výrobci, kteří by za podmínek volného trhu nebyli kvůli vysokým nákladům konkurenceschopní. Dotace tedy zdražují potraviny, stejně jako „ochrana“ trhu, která zavírá dveře levné konkurenci ze zahraničí.

Své máslo na hlavě však nemá jen Evropská unie. Ještě vyšší dotace a silnější stupeň ochrany požívá zemědělství ve Švýcarsku. Není náhodou, že potraviny právě v těchto zemích patří mezi nejdražší na světě. Vynikající švýcarské sýry se například na pultech českých obchodů objevují jen velmi zřídka. Jsou totiž vyráběny z drahého mléka od dotovaných (tj. cenově nekonkurenceschopných) malých farem. Jejich ceny jsou proto pro drtivou většinu českých domácností prohibitivně vysoké.

Patrně nejdražší a nejméně produktivní zemědělství na světě je však v Japonsku. Není divu: průměrná velikost farmy v 90. letech činila jen 1,2 hektaru. Pro srovnání, průměrná belgická farma měla rozsah 17,6 hektaru. Americká farma v průměru zaujímala rozlohu 197 hektarů a kanadská farma dokonce 242 hektarů. Je zřejmé, že úspory z rozsahu vedou k vyšší konkurenceschopnosti. Politicky nevítaným důsledkem tohoto vývoje je ovšem podstatný pokles počtu farmářů – pro Evropu, Švýcarsko i Japonsko politicky stěží průchodná varianta.
Není však pravdivý zjednodušující obraz, že bohatý Západ je „zlý“ a chudý třetí svět je „hodný“.

Rozvojové země též těžce hřeší proti svobodnému obchodu a tím i proti své vlastní prosperitě. Celní bariéry v chudých zemích jsou dvakrát až třikrát vyšší než bariéry ve vyspělých zemích. Zdráhají se zejména otevřít své trhy nezemědělského zboží a služeb. Propadají rozšířenému omylu, že „nejsme tak silní, abychom mohli otevřít své trhy zahraniční konkurenci.“
Velký, velký omyl. Vezměme si pro ilustraci indický automobilový průmysl. Státní podnik Hindustan Motors již od roku 1948 vyrábí model Ambasador. Továrna poblíž Kalkaty s 11 tisíci zaměstnanci vyrobí ročně 18 tisíc Ambassadorů. (Pro srovnání, výrobní linka firmy Toyota poblíž Tokia vyrobí ročně se 66 zaměstnanci 100 tisíc vozů typu Lexus.) Důvod: indický vnitřní trh byl až donedávna extrémně přísně chráněný před konkurencí. Výrobci neměli motivaci inovovat a zvyšovat produktivitu. Ochrana trhu poškozovala nejvíce ty, které měla chránit.

Co by měly dělat chudé státy? Jednostranně otevřít své trhy a zrušit bariéry. I za cenu, že evropské dotace a bariéry zůstanou zachovány. Evropské ochranářství škodí více Evropanům samotným než třetímu světu. O výhodách jednostranně otevřeného obchodu svědčí i příklad ekonomiky, kde se konference koná. Hong Kong tradičně dodržoval politiku nulových bariér pro dovoz zboží. Nyní je mnohonásobně bohatší než státy, které se pokoušely své trhy „chránit“.

psáno pro Respekt