Komu poděkovat za hospodářský růst

Nikdo nepochybuje, že česká ekonomika prochází fází růstu. Existují ale značné pochybnosti, komu za tento růst poděkovat. Je samozřejmé, že každá vláda, která je shodou náhod zrovna u moci, si bude nárokovat své zásluhy. Tak to chodí všude, co svět světem stojí. Je však sídlo vlády skutečně tou pravou adresou, kam posílat děkovné dopisy?

Podívejme se na čísla a fakta. Podle projekce ministerstva financí by hrubý domácí produkt České republiky měl v roce 2005 dosáhnout hodnoty 2923 miliard Kč v běžných cenách. To je zhruba o 173 miliard Kč vyšší výkon, než jakého ekonomika dosáhla v roce 2004. Pátrejme tedy po původu oné částky.

Hrubý domácí produkt je tvořen součtem spotřeby domácností, spotřeby vlády, tvorbou kapitálu neboli investicemi a konečně pak rozdílem mezi hodnotou vývozů a dovozů. Pokud jde o spotřebu domácností, údaje ministerstva počítají s meziročním nárůstem o zhruba 55 miliard Kč. Tím je vysvětlena zhruba třetina růstu HDP. Výdaje vládních institucí mají růst o 40 miliard. Dalších 47 miliard připadne na investice. Zbývajících přibližně 30 miliard korun rozdílu připadne na zlepšení výkonnosti zahraničního obchodu.

Pokud bychom tedy chtěli poděkovat za růst, museli bychom v první řadě rozeslat milióny děkovných dopisů do českých domácností. Leč neukvapujme se a položme si otázku, proč vlastně domácnosti tolik utrácejí. Jaký je největší rozdíl mezi rokem 2005 a dejme tomu rokem 1998, kdy vrcholila hospodářská recese? Lze uvést dva materiální ukazatele. Prvním z nich je výše úrokových sazeb. V roce 1998 dosahovaly úrokové sazby dvojciferných hodnot při zhruba desetiprocentní inflaci. Kapitál byl drahý. Objemy poskytnutých úvěrů nízké.

Tím se dostáváme k druhému podstatnému ukazateli, jímž je zadluženost domácností. V roce 1998 byl trh úvěrů domácnostem téměř panenskou půdou. Zákon o hypotékách platil teprve nedávno a banky s jejich zaváděním nepospíchaly. Totéž platilo pro spotřebitelské úvěry u bank a nebankovních společností. Srovnejme tento stav s rokem 2005: banky se předhánějí v nabídkách levných hypoték a v krátkosti lhůt k vyřízení. Jen během prvního pololetí poskytly banky hypotéky v celkové hodnotě 33,5 miliard korun. V roce 2004 vzrostly dluhy domácností (nejen hypotéční) celkově o 87 miliard. Pokud bude druhé pololetí 2005 alespoň stejně dobré jako první, bude to znamenat zvýšení výdajů domácností v hodnotě 3 % HDP. To je slušný růstový impuls.

Komerční banky během posledních let významně zlepšily své služby, zdokonalily procesy poskytování úvěrů a pozvedly úroveň risk managementu. Zapomenout bychom neměli ani na nebankovní úvěrové společnosti a leasingové firmy. Tím však není ještě zdaleka řečeno vše. Nárůst zadlužení by nebyl možný bez cenové stability a nízkých úrokových sazeb.

Proč ovšem inflace poklesla do takových hodnot, které téměř nikoho nevzrušují? Proč úrokové míry poklesly dokonce pod hladinu běžnou ve vyspělých státech EU a Severní Ameriky? Vraťme se do roku 1998. Česká národní banka tehdy byla terčem útoků pro svoji politiku vysokých úrokových sazeb, která dusila hospodářský růst. Ano, dusila. Jenomže dušení se omezilo jen na celkem krátké období závěru 90. let – a od té doby česká ekonomika sklízí ovoce v podobě nízké inflace, silné koruny a levného kapitálu. Bez těchto faktorů by byla podstatně nižší nejen spotřeba domácností, ale také investice do tvorby kapitálu. Výsledky zahraničního obchodu by rovněž byly mnohem slabší.

Česká ekonomika nyní prožívá blahodárné následky drsné protiinflační politiky. Podobně americká ekonomika zaznamenávala růst po recesi z roku 1982, která byla způsobena rovněž přísnou monetární politikou. Americká ekonomika 80. let rovněž těžila ze snížení daní z příjmů fyzických a právnických osob. Podobně Zemanova vláda snižovala daně jak jednotlivcům, tak podnikům. Současný růst české ekonomiky je tedy založen na stejných základech jako americká ekonomika během reaganovského období.

Děkovné dopisy tedy směřují následujícím adresátům: (1) Česká národní banka, (2) komerční banky a nebankovní úvěrové společnosti, (3) Miloš Zeman, významný snižovatel daní z příjmů, (4) Václav Klaus, během jehož vlády byl přijat zákon o hypotéčních bankách a hypotéčních zástavních listech. Ano, všechny výše uvedené právnické i fyzické osoby mají i různé objemy másla na hlavách, ale to je námět pro jiný článek. A co děkovný dopis současné vládě? Ne, ne. Není důvod.