Ministrovi financí Sobotkovi možná učaroval Edgar Allan Poe. Konkrétně jeho povídka Předčasný pohřeb. Podobný osud by totiž přál rovné dani. Ale ministr Sobotka jako inteligentní finanční profesionál (žádná ironie, prosím) bezpochyby ví, že rovná daň je životaschopný návrh. Je to tedy pouze ideologie jeho strany, která jej nutí vzít do ruky hrobnickou lopatu a pustit se do chmurného díla. A marného díla, nutno podotknout.
Rovná daň a má se čile k světu. Její postupné úspěšné znovuzavádění systematicky vyvrací námitky odpůrců. Koncepce rovné daňové sazby byla kdysi normou, ale málem padla za oběť válkám. Vlády zavedly progresivní sazby daní z příjmů s cílem maximalizovat objem vybraných daní pro válečnou ekonomiku. Po roce 1945 je ovšem „zapomněly“ snížit na normální úroveň.
V Evropě přežila rovná daň jen na ostrovech Guernsey a Jersey. Zde činí rovná daň z příjmů fyzických i právnických osob 20 procent. Nezdanitelné částky jsou velkoryse vysoké, neexistuje dvojí zdanění dividend ani daň z kapitálových výnosů. Guernsey ani Jersey neznají DPH. V poválečném období zaznamenaly tyto ostrovy mnohem rychlejší ekonomický růst než Velká Británie se svojí progresivní daňovou strukturou. Nikdo nikdy neslyšel, že by tyto ostrovy měly hospodářské potíže, že by potřebovaly dotace, atd.
Estonsko v roce 1994 ignorovalo radu Mezinárodního měnového fondu, aby zavedlo progresivní daňovou strukturu. Namísto toho zavedlo rovnou daň ve výši 26 %. Nyní je jedinou zemí Evropské unie, která má nulový státní dluh. Diskutuje se o tom, že uvedená daňová sazba je zbytečně vysoká. Hospodářský růst se stabilně pohybuje kolem šesti procent ročně. (Proč by česká ekonomika nemohla růst podobným tempem? Brání nám v tom hlavně nevhodný daňový systém.) Z Estonska se úspěšná myšlenka rovné daně rozšířila do Litvy a Lotyšska (1994, 1995), do Ruska (2001), dále na Slovensko, Ukrajinu a do Srbska (2003).
Když s rovnou daní začalo Pobaltí, bylo ještě možné ji bagatelizovat jako vyzkoušenou pouze v malých, nepříliš rozvinutých ekonomikách. Když se osvědčila v Rusku, bylo zřejmé, že funguje i ve velkých ekonomikách. Když rovnou daň úspěšně zavedlo Slovensko, pochybovači stále mumlali cosi o Asii, která prý začíná za Hodonínem. (Posměváčci nemístně žertující o zaostalých „východňárech“ nebývají natolik vzdělaní, aby věděli o ostrovech Guernsey a Jersey.)
Nyní však rovnou daň připravuje Řecko. „Vláda vážně uvažuje o zavedení rovné daně s 25% sazbou v souvislosti se snahou povzbudit růst ekonomiky,“ napsal 11. července list Kathimerini. Daň by měla platit pro příjmy fyzických a právnických osob počínaje rokem 2006. Součástí daně bude nezdanitelná částka 13 tisíc euro ročně. Dosavadní daň pro fyzické osoby pracuje s nezdanitelnou částkou 11 tisíc euro ročně, se sazbou 15 % pro roční příjmy v rozmezí 11 až 13 tisíc euro, 30 % pro příjmy 13 až 23 tisíc euro a se 40% pro všechny vyšší příjmy. Vláda ji započala se snižováním daně pro právnické osoby na sazbu 25 %.
S návrhem rovné daně přišel ministr financí Giorgos Alogoskoufis. Důvodem je nepříznivý stav řeckých veřejných financí. Rozpočtový deficit dosáhl v roce 2004 skutečně znepokojivé hodnoty 6,7 % hrubého domácího produktu a ani letošek nebude právě růžový. Řecký ministr financí je přesvědčen, že rovná daň pomůže. Premiér Kostas Karamanlis se rovněž přiklání k názoru, že „rovná daňová sazba poskytne klíčový element pro zajištění dynamičtější ekonomiky“.
Sobotkův pokus pohřbít rovnou daň je tedy velmi předčasný. Ale i Poeova hrůzostrašná povídka nakonec dobře skončí. Za deset či patnáct let bude rovná daň v Evropě převládajícím systémem.
1 komentář:
Stále si nemůžu pomoct, ale koncept rovné daně jsem se pokusil rozmlátit jak to jen šlo na svém blogu. Hlavní výhodu vidím v nízké daňové úrovni, ne v rovnosti. O rovné dani psal i Rothbard.
Okomentovat