Málokdo si všiml malé revoluce: české odbory ústy svého ekonoma Martina Fassmanna poprvé ve své historii připustily, že snížení daní podporuje hospodářský růst. Lze stěží ocenit tento obrat. Zhruba je možné jej přirovnat k okamžiku, kdy katolická církev poprvé připustila, že Galileo Galilei by snad teoreticky mohl mít i pravdu.
Ještě v nedávné minulosti české odbory vehementně horovaly pro vysoké daně. „Je nezbytné rozvinout i globální zdanění, jehož jádrem by byly především ekologické daně, které by zejména výrazně zdražily energie a dopravu,“ napsal ještě v říjnu 2004 jiný odborářský ekonom Miloš Pick. Pozoruhodné: odbory údajně chrání zájmy prostých lidí a přitom by těmto lidem chtěly zdražit energii a dopravu. Jako by energie již nebyla drahá až příliš.
„Jedním ze základních problémů, kterým čelí česká daňová soustava, je samovolný pokles daňové zátěže,“ hřímal Martin Fassmann na zasedáních Sboru poradců ministra financí v letech 2002-03. Jako kdyby pracující chtěli platit ještě vyšší daně, než jaké již platí. Také předseda ČMKOS Štěch hovořil o „příliš nízkých daních“ a jeho poradce Vladimír Pelc dával České republice za vzor státy s vysokými daněmi, například Švédsko.
Svět se ale mění a odbory s ním. Pomalu a ztuha, ale nezadržitelně. Pod tíhou faktů mění názory i Martin Fassmann a Miloš Pick. Oba již nyní připouštějí, že nízké daně mohou povzbudit hospodářský růst. To je vpravdě kopernikovský obrat. Nízké daně jsou sice prý „málo účinné“, ale posuďte sami. Rozdíl v daňové zátěži mezi Irskem a Skandinávií zhruba odpovídá dvojnásobnému hospodářskému přírůstku během deseti let. Již před lety Irsko překonalo Švédsko, pokud jde o životní úroveň. Od loňska již Irové vedou i nad Dány. Skandinávský sociální model založený na vysokých daních je jen na jedno použití. Nevydrží déle než jednu generaci.
Jeho debakl připouští i Jan Edling, ekonom největší švédské odborové centrály Landsorganisationen (LO). Edling odhaduje, že ve Stockholmu činí skutečná míra nezaměstnanosti kolem 15 procent. V méně vyspělém severském okrese Norrbotten bylo bez zaměstnání dokonce až 27,8 % práceschopné populace; ano, k takovým číslům vedou vysoké daně. Oficiální statistiky ovšem hovoří o podstatně nižších číslech – podle Edlinga jsou zfalšované. Odboráři se ve Švédsku dostali tak daleko, že odhalují statistické lži vládnoucích sociálních demokratů. Donedávna přitom LO platil za pevnou oporu vlády.
České odbory jsou ve stádiu, kdy si uvědomují, že jejich dosavadní zápal pro vysoké daně byl chybný. Nemohou však otevřeně přiznat omyl – z politických důvodů a z obavy o ztrátu tváře. Koneckonců, málokdy se zásadní změny názorů odehrávají okamžitě. Ani církevní inkvizice nezměnila svůj názor na Galilea přes noc. Číně také trvalo desítky let, než maoistický model lidových komun překlopila do opačného extrému, dnešního divokého kapitalismu.
Buďme shovívaví. Nečekejme od odborů, že se ihned masově přikloní k rovné dani, flexibilnímu trhu práce a tak dále. Nicméně přístup se mění a tempo změn je pozorovatelné pouhým okem. Po fázi „naprosto vyloučeno“ již nastala fáze „možná, ale jen za jistých okolností“. Nevyhnutelně bude následovat fáze „vždyť my jsme to vždycky říkali“.
Odboráři a jejich ekonomové nejsou tak úplně hloupí. Velmi dobře vědí, že nízké daně podporují růst i zaměstnanost. Pouze tradiční konzervatismus jim brání změnit desítky let udržovaný kurs „na pětníku“. Buďme tedy trpěliví a dočkáme se nečekaného. Za pět, deset či patnáct let budou možná odbory prosazovat hospodářskou politiku, proti níž je Modrá šance beznadějně levičáckým dokumentem. Trend je již nastaven.
psáno pro MF Dnes
Žádné komentáře:
Okomentovat