Násilí a xenofobie ve Skandinávii

Atentáty v Londýně vedly mnohé Evropany k jednoduchému názoru: „Měli nechat Irák Irákem a nemuseli se teď bát o zdraví a životy.“ Ve skutečnosti jsou i obyvatelé mírumilovných skandinávských zemí ohroženi islámským násilím. Důvodem je ideologie a ignorování jedné užitečné ekonomické teorie.

Nejprve stručný úvod do skandinávské kriminality. Objasněnost trestné činnosti ve Švédsku v roce 1950 dosahovala 51 %. V roce 1960 již jen 38 %. Během let 1970, 1980 a 1990 objasněnost postupně klesala na 32 %, 28 % a 23 %, jak uvádí katedra kriminologie Stockholmské university. V roce 2000 propadla na 19 %. Podobný vývoj zaznamenalo Dánsko. Nastala exploze kriminality. Počet násilných přepadení ve Švédsku do roku 1960 typicky činil stovku případů na sto tisíc obyvatel. V polovině 90. let přesáhl hranici 600 a od té doby stále roste. V Dánsku se dříve vyskytovalo jen asi čtyřicet případů na sto tisíc obyvatel. Nyní pětinásobek. Výskyt vloupání vzrostl ve srovnání s 50. lety dvacetinásobně jak ve Švédsku tak v Dánsku.

Dánsko nyní vede ve statistikách zločinnosti nad Spojenými státy. Amerika je v běžných představách zafixována jako země, kde se střílí na potkání. To však platí jen pro některé čtvrti některých velkoměst; ve větší části USA je zločin vzácný. Celkový počet trestných činů v Dánsku činil v roce 2001 zhruba 8500 na sto tisíc obyvatel, zatímco v USA jen 4100, uvádí ekonom Paul Ormerod, autor knihy Zločin: Ekonomické pobídky a sociální sítě.

Příčinou tohoto šokujícího vývoje je ideologie, která ignoruje fakta. Skandinávská levice přijala dogma, že zločinec je vlastně oběť kapitalistického systému. Přestala zločince trestat a začala je „léčit“. V rámci hesla „kořenem zločinu je chudoba“ se budoval rozsáhlý sociální systém. S růstem objemu sociálních výdajů ale rostl i počet zločinů. Stát utrácel za nejrůznější sociální podpory a nedostávalo se peněz na justici. Nejúčinnější prevencí zločinu je přitom vysoká pravděpodobnost dopadení v kombinaci s délkou trestu, jak víme z prací Garyho Beckera. Škoda, že Beckerovo dílo zůstalo švédskou vládou ignorováno i v roce 1992, kdy přebíral ve Stockholmu Nobelovu pamětní cenu za přínos ekonomické vědě.

V současnosti skandinávské sociální státy přestávají plnit základní funkci státu: zajistit bezpečnost země. Vývoj byl zhoršen vlnou přistěhovalectví během posledních dvou desetiletí. Někteří imigranti zjistili, že jim projde téměř všechno. Počet obětí znásilnění mladších 15 let vzrostl ve Švédsku v roce 2004 na 467 oproti 258 v roce 1995, uvádí Národní rada pro prevenci zločinu (Brottsförebyggande rådet). V Malmö vzrostl počet loupeží o polovinu jen během samotného roku 2004.

Aby nedošlo k omylu: násilníci jsou nepatrnou menšinou mezi Muslimy. Ale velké procento násilníků jsou muslimové. Proč? Skandinávské vlády poskytují přistěhovalcům sociální dávky, ale nijak je nemotivují k práci. Padesátiprocentní nezaměstnanost ve čtvrti Rosengård v Malmö (95 % obyvatel jsou muslimové) je podhoubím pro násilí a barbarské názory – například, že znásilnit nezahalenou ženu není hřích. Malmö se mimochodem záhy stane prvním velkým skandinávským městem s muslimskou většinou.

Podle dánských policejních statistik patří 68 % pachatelů znásilnění mezi nezápadní imigranty. Prudký nárůst počtu znásilnění zaznamenalo i norské Oslo. Deník Aftenposten uvádí, že v roce 2001 pocházelo 65 % pachatelů z řad nezápadních emigrantů, kteří tvořili 14 % populace norského hlavního města. Osmdesát procent obětí byly rodilé Norky. Tímto vývojem jsou znepokojeny i muslimské náboženské obce. Jejich představitelé mají obavy, že stín viny padne paušálně na všechny jejich členy.

Řešením je samozřejmě účinný a nekompromisní postup proti zločincům bez ohledu na původ a vyznání. Někteří intelektuálové ovšem dávají jiné rady. Unni Wikanová, profesorka sociální antropologie z univerzity v Oslo, tvrdí: „Norské ženy musí převzít svůj podíl zodpovědnosti za znásilnění.“ Jejich oblečení prý muslimské muže příliš provokuje. „Norky si musejí uvědomit, že žijeme v multikulturní společnosti a přizpůsobit se tomu.“

Slovo „diskriminace“ znamená doslova „rozlišování“. Tedy přesně to, čeho se dopouští profesorka Wikanová a jí podobní ideologové. Její názor také automaticky předpokládá, že co muslim, to potenciální násilník.

Obyvatelstvo severských zemí čelí rasismu a xenofobii ze strany „nezápadních imigrantů“. Po obyvatelích Skandinávie se žádá tolerance vůči netoleranci. Pohled na severské blondýnky v hidžábech bude ale jednou smutný.

psáno pro Hospodářské noviny