Krize průběžných penzijních plánů v USA

Penzijní plány velkých amerických firem mají velké problémy. V souvislosti s diskusemi o možných reformách českého důchodového systému stojí za to věnovat jim velkou pozornost.

Jak vlastně americké podnikové penzijní plány fungují? Zaměstnanci odvádějí do plánu část svých mezd. Tyto prostředky se investují do rezervního fondu. Příjemci penzí dostávají měsíční rentu, která je zpravidla definována jako procento z platu (defined benefit). Podstatným rysem systému je, že penzijní plán je bezprostřední součástí financí daného podniku. Neexistuje majetkové ani účetní oddělení. V příznivých dobách, kdy výnosy rezervního fondu překračují očekávání, může podnik vylepšovat své zisky čerpáním z penzijního plánu. Naopak, v případě nízkých výnosů musí podnik svůj penzijní plán dotovat.

V dobách, kdy klesá akciový trh, jsou požadavky na dodatečné financování značné. Dodatečné náklady na podnikové penzijní plány znatelně snižují čisté zisky podniků, což má nepříznivý vliv na ceny jejich akcií. Špatné výkony akciového trhu ovšem dále prohlubují ztráty podniků, takže nastává kladná zpětná vazba – což může být velmi nebezpečná situace. V případě krachu podniku krachuje i penzijní plán. Jeho klienti jsou odkázáni na náhradu škody ze strany federální agentury Pension Benefit Guaranty Corporation (PBGC).

Zřejmé jsou i další nedostatky tohoto uspořádání. Definice penzí na základě výše mezd vyžaduje, aby každý podnik prováděl pojistně-matematické výpočty. Většina velkých amerických firem má tedy v sobě „zabudovánu“ životní pojišťovnu – včetně podniků, které nemají s finančním podnikáním v zásadě nic společného. Existuje zde velké nebezpečí špatných odhadů.

Čtenář snadno nahlédne, jak silná je podobnost podnikových penzijních plánů a průběžného penzijního systému. Zaměstnanci odvádějí státu část mezd. Tyto prostředky některé průběžné systémy částečně investují do rezervního fondu. Český průběžný systém ovšem žádné rezervy nemá. Neexistuje účetní oddělení penzijního systému od státního rozpočtu. V příznivých dobách může stát vylepšovat své příjmy čerpáním z penzijního systému. Tak tomu bylo v 90. letech v České republice. Naopak, v časech deficitů musí stát penzijní systém dotovat.

V dobách, kdy klesají relativní či absolutní příjmy z penzijních daní (alias „sociálního pojištění“), mohou požadavky na dodatečné financování být kritické. Je nutné buď zvýšit odvody z mezd anebo dotovat systém z jiných daní. Zvýšené daně však znatelně zpomalují výkonnost ekonomiky, takže nastává kladná zpětná vazba – vysoké daně způsobují vysokou cenu práce, ta má za následek nezaměstnanost, což způsobuje tlak na další růst daní, a tak dále. Tato situace je velmi nebezpečná z hlediska dlouhodobé stability veřejných financí. Pokud zkrachuje stát, klienti průběžného penzijního systému jsou odkázáni na pomoc svých bližních.

Zpět k americkým podnikovým penzijním plánům. Po celé desítky let fungovaly prakticky bez problémů. Proč? Až donedávna byly prakticky stoprocentně kryty rezervními fondy. Během 90. let však mnohé podniky ve snaze o maximalizaci zisků (anebo ve snaze odvrátit bankrot) sáhly do rezerv. V době krachu společnosti Bethlehem Steel byl její penzijní plán kryt rezervním fondem pouze asi ze 45 procent. V roce 2003 bylo 70 % amerických podnikových penzijních plánů nedostatečně kryto rezervami. Odhady celkové sumy deficitů se pohybují v řádech stovek miliard dolarů.

V současnosti má finanční problémy například automobilový kolos General Motors. Již v roce 2003 měl podnikový penzijní plán GM deficit ve výši 25 miliard dolarů a musel proto vydat dluhopisy v celkové hodnotě 17,6 miliard dolarů. Analogicky, vlády s deficitními rozpočty jsou nuceny emitovat stále více a více dluhopisů. Také v tomto ohledu jde o podobnost více než jen náhodnou. Laikové často hovoří o údajné krizi penzijních fondů v USA. Ve skutečnosti americké penzijní plány krachují především proto, že princip jejich fungování je až příliš blízký průběžnému systému.

Krize zároveň ukazuje požadavky na správný penzijní systém. V první řadě, propojení fondů s podniky či státem je bytostně vadná myšlenka. Mějme též na paměti, že největší problémy mají takové penzijní plány, které nejvíce připomínají průběžný penzijní systém – pokud jde o nedostatečné rezervní fondy a pojistně-matematickou nerovnováhu.