Jak svět vidí slovenské reformy

Není to tak dávno, kdy Slovensko bylo pokládáno za zemi, která má blíže k Balkánu než k Evropě. Uvažovalo se, že Slovensko nebude připuštěno k členství v Evropské unii. Slovensko své problémy ovšem začalo řešit. „Slovenský kabinet včera zahájil léčbu ekonomiky, která svůj růst dlouho financovala na dluh,“ psaly noviny začátkem prosince 1998. Reforma začala ostrými rozpočtovými škrty a někteří ekonomové hovořili o hrozbě recese. „Ekonomika je takřka v agonii,“ konstatoval začátkem roku 1999 ministr hospodářství Ľudovít Černák.

Tyto vzpomínky dnes znějí jako z jiného tisíciletí. Účinky reforem zjednaly Slovensku publicitu zcela jiného druhu. Deník Frankfurter Rundschau již v roce 2003 v článku s nadpisem „Poslední budou na prvním místě“ (Die Letzten werden die Ersten sein) psal o tatranském tygrovi, který se chystá ke skoku.

Nyní německý tisk publikuje články s názvy jako „Slovenský model pro Německo“. Hlavní ekonom Deutsche Bank, profesor Norbert Walter, v článku říká: „Věřím na slovenský model – daňová sazba ve výši 25 % pro soukromé osoby a firmy doplněná o 19% saň z přidané hodnoty.“ Navzdory očekávanému odporu by vláda CDU/FDP mohla reformy tohoto typu prosadit, míní profesor Walter. Ne, není to aprílový vtip. Hlavní ekonom jedné z nejvýznamnějších německých bank doporučuje slovenský daňový model jako vzor pro Německo. Bez legrace.

Profesor Walter nicméně zaostává za deníkem Die Welt, který uveřejnil článek s nadpisem „Slovensko – model pro Evropu“ (Slowakei – ein Vorbild für Europa, 27. srpna 2005, tedy ani tento článek nevyšel na Apríla). „Slovákům se dnes daří, statisticky vzato, lépe než kdy dříve. V prvním pololetí překročil hospodářský růst hranici pěti procent. Tempem, které bere dech, se postkomunistická země proměnila ze sedmispáče v karpatského tygra. Tento vývoj přilákal řadu zahraničních investorů jako BASF, Volkswagen, Peugeot-Citroën nebo Kia.“

Dokonce i levicově laděný časopis Stern v článku „Vzorová neoliberální země“ (Das neoliberale Musterland) se o slovenských reformách vyjadřuje s respektem. „Rovná daň ve výši 19 % platí pro všechny soukromé i korporátní příjmy. Dividendy nejsou zdaněny vůbec. Pracovní právo bylo rovněž přetvořeno tak, aby bylo příznivé pro podnikání, stejně jako sociální a penzijní systém. Tím získalo Slovensko přitažlivost nejen pro velké koncerny, ale i pro menší firmy v sousedních zemích. To například přimělo Rakušany k urychlenému a výraznému snížení daní v loňském roce, aby zabránili hrozivému odchodu firem přes řeku Moravu (tj. slovenskou hranici).“ Rakousko snížilo daň ze zisků právnických osob na 25 % z předchozích 34 %.

Ani za Atlantikem Slovensko neignorují. Země pod Tatrami je opěvována americkým podnikatelským magazínem Forbes. Americký Business Week z července 2005 si povšiml, že Slovensko vyrábí ročně jeden automobil na šest obyvatel, což je největší poměr na světě. Regionální Pittsburgh Post Gazette přináší reportáž z košických železáren a jiných zahraničních investic. Poznamenává, že hodinová mzda slovenského ocelářského dělníka vzrostla o 60%. To možná vysvětluje, proč Slováci sice na reformy žehrají, ale jen skutečně málokdo je pro jejich zrušení.

Britský Daily Telegraph si všímá i mezinárodně politických souvislostí slovenských reforem: „Maďarsko, téměř osamoceno mezi novými členy EU, nedávno prohlásilo, že nebude sledovat módní trend (tj. rovnou daň). Avšak stěží může ignorovat, jak se sousední Slovensko – dříve opovrhované jako chudá země – stává miláčkem finančních trhů.“ Článek dále diskutuje možnosti přijetí rovné daně v Německu a v Británii. Největší překážka jejímu zavedení? „Celé průmyslové odvětví daňových poradců, konzultantů a daňových rájů závisí na složitosti daňových systémů v západní Evropě, přičemž tyto zájmové skupiny mají značnou politickou sílu, aby zabránily změně.“

Úspěšně probíhající ekonomické reformy udělaly Slovensku renomé mezi zahraničními investory. Ani kdyby CzechInvest zdesateronásobil svůj rozpočet, podobného efektu by nikdy nedosáhl. Neexistuje totiž náhražka za úspěšné ekonomické reformy. Nejen to: donedávna bezvýznamné zemi propůjčily politickou váhu na evropské úrovni.

Naopak, nikdo na světě nedává za příklad českou ekonomiku. Čísla sice vypadají dobře, ale vzhledem k neřešení fundamentálních problémů je to jen hra v nastaveném čase. Jednou ovšem musí přijít doba, kdy se v novinách dočteme, že „český kabinet zahájil léčbu ekonomiky, která svůj růst dlouho financovala na dluh“.

psáno pro Hospodářské noviny