Rozpočet jen pro dobré počasí

Návrh státního rozpočtu na rok 2006 lze charakterizovat třemi přídavnými jmény: předvolební, štědrý a optimistický. První dvě adjektiva spolu navzájem souvisejí. Poslední dvě by bylo ještě možné upřesnit příslovcem „nezřízeně“.

Co je na návrhu státního rozpočtu předvolebního? Především navýšení výdajů. Jen samotné sociální výdaje vzrostou o 17 %, na 34 miliard korun. Ještě více bude stát zvýšení platů státních zaměstnanců. Zvýšení o 4,5 % si vyžádá sedm miliard. Valorizace důchodů spotřebují dalších dvanáct miliard. Desetiprocentní zvýšení čeká i rozpočet na vědu a výzkum, nejspíše proto, aby vláda působila „zodpovědným“ dojmem, jak myslí na budoucnost země.

Kdyby se vláda skutečně chtěla chovat zodpovědně, nebyl by navržený rozpočet předvolební. Štědrý by mohl zůstat, nicméně v jiném smyslu tohoto slova: nejštědřejší je vždy takový rozpočet, který lidem tahá nejméně peněz z kapes. Státní přerozdělování vždy funguje podle rčení „nechci slevu zadarmo“. Jakákoli státní podpora musí být někým zaplacená.

Keynesovo opuštěné dědictví
Ekonomika roste více než 4% ročním tempem. Čím vyšší tempo růstu, tím vyšší objem vybraných daní a naopak. Projektovaný schodek v hodnotě 3,8 % hrubého domácího produktu je založen na optimistickém předpokladu, že příští rok bude rovněž příznivý. Je to rozumný přístup?

Sociální demokracie se tradičně hlásí ke keynesovské hospodářské politice. Miloš Zeman odkaz Johna Maynarda Keynese mnohokrát zdůrazňoval a nikdo z jeho následníků se od něho nedistancoval. Zjednodušeně řečeno, keynesianismus tvrdí následující: vláda by měla aktivně zasahovat do ekonomiky tím způsobem, že v obdobích recese zvýší státní výdaje za cenu rozpočtového schodku. V obdobích ekonomického růstu by vláda naopak měla dosahovat rozpočtových přebytků, aby svůj dluh z doby recese splatila.

Pokud by se tedy sociální demokracie měla držet vlastní hospodářské politiky, měl by rozpočet na rok 2006 být plánován jako přebytkový. Odpověď na otázku „o kolik by deficit měl být nižší“ tedy nezní o pět či deset miliard, nýbrž – o záporné znaménko. Kdyby sociální demokracie praktikovala, co oficiálně hlásá, státní rozpočet by byl v přebytku.

Proč Paroubek není Bush
Lze namítnout, že hlubokých deficitů dosahovaly i vlády, které Keynesovo ekonomické učení oficiálně neuznávaly: Ronald Reagan v 80. letech, George W. Bush nyní. Příkladů by se našlo více. Jenže zde je velký rozdíl. V první řadě, Ronald Reagan vždy předkládal návrhy vyrovnaných rozpočtů, které byly posléze „vylepšeny“ o řadu výdajů Kongresem s demokratickou většinou. Prezident G.W. Bush se schodků dopouští již úmyslně. Jaký je ovšem podstatný rozdíl mezi G.W. Bushem a Jiřím Paroubkem v ekonomické oblasti? První z obou jmenovaných cílevědomě snižuje daně. Díky tomu americká ekonomika směřuje k vyrovnanému federálnímu rozpočtu během několika let. Vedlejšími efekty jsou tempo hospodářského růstu srovnatelné s Českou republikou, ovšem při nezaměstnanosti v hodnotě pouhých 5,0 % s klesajícím tempem. Hurikán Katrina sice tato číslo poněkud zhorší, ale to na podstatě věci nic nemění.

Stručně řečeno: rozpočtový deficit v období ekonomického růstu nemusí být vždy škodlivý: záleží ovšem, zda se deficit projí v podobě neustále bobtnajících státních výdajů, anebo zda bude investován do zrychlení hospodářského růstu v podobě daňových škrtů.

Nezřízený optimismus rozpočtového návrhu pramení z předpokladu, že nic zlého se nestane, světová ekonomika poběží jako švýcarské hodinky, zahraniční investice se pohrnou, a tak dále. Jenže žijeme v nedokonalém světě plném rizik. Ekonomové například hovoří o možnosti bankovní krize v Číně. O této možnosti se mluví již léta. Skutečnost, že zatím nenastala, nevylučuje riziko jejího propuknutí třeba napřesrok. Pokud by čínská ekonomika rázem oslabila, postihlo by to všechny významné trhy, které mají s Čínou obchodní přebytek: zejména Německo. Ekonomika našeho největšího souseda by se ze stagnace rázem propadla do hluboké recese. Účinky na českou ekonomiku by byly jednoznačně negativní.

Státní rozpočet je tedy navržen pouze pro dobré počasí. Nepočítá s možnými nepříznivými externími šoky. Neposkytuje impulsy pro dlouhodobý hospodářský růst a je očividně veden populistickou snahou zalíbit se vybraným skupinám obyvatelstva. Jinými slovy, návrh rozpočtu je spíše předvolební kampaň ČSSD placená z veřejných prostředků než cokoli jiného.

psáno pro Lidové noviny