Zákoník práce není právní norma jako každá jiná. Bezprostředně se týká drtivé většiny ekonomicky aktivní populace, ať už zaměstnanců či zaměstnavatelů. Zbytek obyvatelstva ovlivňuje zprostředkovaně: v podobě tempa hospodářského růstu či šance, že čerstvý absolvent školy najde zaměstnání.
Kvalita zákoníku práce rozhoduje o prosperitě či chudobě té které ekonomiky. Je jedním z hlavních kritérií, která rozlišují bohaté státy od zemí třetího světa. Kde je lepší pracovat: v Kanadě nebo v Indii? Podle kvality pracovních míst a výše platů, drtivá většina lidí by rozhodně volila Kanadu.
A nyní nastává chvíle pro položení důležité otázky. Odboráři, poslanci a členové vlády, kteří budete rozhodovat o novém pracovní zákoníku, vy se nad ní zamyslete zvláště důkladně. Ve které z obou jmenovaných zemí mají pracovní zákoník, který je přísný na zaměstnavatele a poskytuje velká práva a ochranu zaměstnancům? Kdo si myslí, že Kanada, neví o ekonomii pracovního trhu nic. Podle indexu obtížnosti propouštění zaměstnanců Světové banky náleží Kanadě hodnota 0, zatímco Indii 90. Index flexibility přijímání zaměstnanců (týká se podmínek uzavírání pracovních smluv) má pro Kanadu hodnotu 11, pro Indii 33. Náklady na propouštění zaměstnanců jsou v Indii dvakrát vyšší než v Kanadě vyjádřeno v průměrných mzdách. Kanada na rozdíl od Indie zákonem neomezuje pracovní dobu.
Extrémně komplikovaný pracovní zákoník je pro Indii nejotřesnějším dědictvím z období britské koloniální říše. Byl koncipován ve třicátých letech a odráží tehdy módní teorie fabiánského socialismu, které – naštěstí pro Británii – nebyly ve své domovské zemi nikdy plně realizovány. Struktura indické práceschopné populace vyhlíží podle statistik z roku 2000 následovně. Pouhých 13,7 % osob ekonomicky činných se mohlo pyšnit označením „wage and salary worker“ neboli zaměstnanec, který má řádnou pracovní smlouvu, těší se všem zákonným privilegiím a je pod penzí. Většina Indů patří do kategorie osob, které zaměstnávají samy sebe: 51,7 %. Dalších 32,4 % jsou příležitostní dělníci neboli nádeníci. Do této kategorie patří i většina nezaměstnaných, neboť je oficiálně nezaměstnaných pouze asi 2,2 %.
Profesor Suresh Tendulkar z University of Delhi zjistil, že podíl organizovaných pracovníků s řádnou smlouvou dlouhodobě klesá. Ekonomické zákony mají totiž obecnou platnost, podobně jako přírodní zákony. Nedají si poroučet a lidské zákonné normy jim rozhodně nejsou nadřazené.
Je zřejmé, že původní velkorysá myšlenka britských levičáckých sociálních inženýrů chránit indické zaměstnance se totálně minula cílem. Namísto sociálního pokroku přinesla ochrana práce pouze bídu, nádenickou dřinu, švarcsystém v masovém měřítku a zpomalení hospodářského růstu.
Tak je tomu všude na světě, kde se dobré úmysly šlechetných, leč ekonomicky negramotných zákonodárců střetnou s realitou. V konečném důsledku se ochrana obrací i proti chráněným. Pomalý hospodářský růst zpomaluje i růst mezd zaměstnanců a jejich děti mají potíže s nalezením práce.
Jak je na tom s flexibilitou český pracovní trh? Zatím ne úplně špatně. Index obtížnosti propouštění dosahuje hodnoty 20. Česká republika je v tomto směru méně flexibilní než třeba Švýcarsko, Británie, Austrálie, Dánsko, Belgie, o Kanadě či USA ani nemluvě. Světový primát ve flexibilitě náleží Singapuru, kde trh práce není regulován vůbec. Evidentně není náhodou, že právě Singapuru trvalo méně než čtvrtstoletí, než se z bídy a nevzdělanosti povznesl mezi vyspělé země. Ekonomická výkonnost přepočtená na obyvatele je nyní v Singapuru bezmála čtyřicetinásobná ve srovnání s Indií a dvojnásobná ve srovnání s Českou republikou. Kde by asi dnes byl Singapur, kdyby měl zákoník práce indického typu?
Pokud by naši zákonodárci chtěli zpřísnit podmínky na pracovním trhu, zde je namátkový seznam zemí, které jej regulují přísněji než Česká republika: Alžírsko, Burundi, Čad, Dominikánská republika, Ekvádor, Ghana, Honduras, Indonésie, Jordánsko, Kyrgyzstán, Laos, Mexiko, Nikaragua, Panama, Rwanda, Senegal, Tanzanie, Uzbekistán, Venezuela. Inspirace je dost. Jestli skutečně toužíme stát se čímsi jako banánovou republikou bez banánů, dobrá: regulujme, regulujme, regulujme.
psáno pro Lidové noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat