Ekonomické souvislosti terorismu

Účinnost teroru

Může terorismus způsobit Západu závažné makroekonomické škody? Ano, může. Naplní-li se nejhorší scénáře, mohou škody zanedlouho dosahovat až stovek miliard euro ročně.

Západní Evropu zatím terorismus vážně ekonomicky nepostihl. Materiální škody byly zanedbatelné, ztráty na životech rovněž. Finanční trhy a burzy doposud reagovaly na zprávy o atentátech nanejvýše drobným zakolísáním v trvání nanejvýše desítek minut. Zatím nic nenasvědčuje, že by teroristé mohli vykolejit vlak hospodářského růstu.

Teroristé tuto moc bohužel mají. Bylo by pošetilé podceňovat nepřítele a jeho taktiku. Plánovači atentátů vědí, že bezprostřední škody jsou zanedbatelné ve srovnání se škodami na psychice společnosti. Růst každé ekonomiky je dán kromě jiného i očekáváním veřejnosti ohledně budoucnosti. Komu se podaří veřejnosti vštípit očekávání strachu a nejistoty, dosáhne tím oslabení spotřebitelské poptávky a investic. Strach z terorismu může mít ničivější ekonomické důsledky než otevřená válka.

Že to není jen teorie, ukazují ekonomové Zvi Eckstein a Daniel Tsidonn ve výzkumné publikaci Makroekonomické důsledky teroru: Teorie a izraelská praxe. „Teror má velký dopad na ekonomiku. Trvalý teror, který si vyžádá počet obětí srovnatelný s počtem obětí dopravních nehod, může snížit úroveň spotřeby zhruba o pět procent. Kdyby Izrael netrpěl v posledních třech letech teroristickými útoky, mohl by podle našich odhadů mít nejméně o 10 % vyšší ekonomickou výkonnost,“ uvádějí autoři práce publikované v roce 2004 – v roce, kdy bezpečnostní bariéra terorismus na izraelském území najednou téměř odstranila.

V roce 2000 dosahovala izraelská ekonomika zhruba 55 % výkonnosti americké ekonomiky v přepočtu na obyvatele. V roce 2003 její relativní výkonnost poklesla na 45 % úrovně USA. Následky palestinského terorismu byly pro ekonomiku ničivější než náklady na války v letech 1967 a 1973. Podílely se na nich také velmi vysoké náklady na bezpečnost, které z makroekonomického hlediska patří mezi nejméně produktivní výdaje vůbec. Teror ale přinesl neštěstí i normálním Palestincům: jejich životní úroveň teroristickou kampaní silně utrpěla.

Kdyby západní Evropa byla vystavena vlně terorismu svojí délkou a intenzitou srovnatelné s palestinskou „intifádou“, mohly by nepřímé škody dosahovat až stovek miliard euro ročně.

Co dělat proti teroru

Jak tomuto nebezpečí čelit? Především je třeba oprostit se od některých populárních mýtů. Za prvé, není pravda, že za terorismus může chudoba. Tato pověra byla sice mnohokrát vyvrácena (i na úrovni vědeckých prací), ale má tuhý kořínek. Proto je třeba neustále opakovat, že jde o mýtus. Ekonomickou podporou chudých zemí terorismus neodstraníme.

Druhým mýtem je přesvědčení o možnosti dosažení mírového soužití s teroristy. Jejich jediným cílem je dobytí Západu a nastolení vlády své interpretace islámu na světě. Směšný a nedosažitelný cíl? Možná pro nás, ale teroristé uvažují jinak. Cíl vlády nad světem je pro ně realistický, stejně jako odměna v podobě 72 černookých neposkvrněných panen čekajících na mučedníky v ráji.

Za třetí, nepodléhejme iluzi, že my, převážně ateistický národ, jsme „v pohodě“. Pravověrný muslim nikým neopovrhuje hlouběji než ateistou. Na druhé straně, ani ti nejhorší teroristé neútočí na kostely a synagogy. (Ano, pachateli četných útoků proti synagogám ve Francii jsou především muslimové; v tomto případě se však jedná spíše o "obyčejnou" kriminalitu než o skutečný terorismus.) Podle jejich názoru jsou věřící židé a křesťané jakými „nedokonalými muslimy“, které lze časem přimět ke konverzi.

Islám je již od svého založení náboženstvím válečníků. Džihád byl během historie chápán převážně jako ozbrojený boj, uvádí vynikající orientalista Bernard Lewis, který islámský svět ani neidealizuje ani neočerňuje. Dříve měl džihád svoji etiku. Islámští vojevůdci často kulturně a morálně převyšovali své křesťanské protivníky. Čest a islámské právo jim zakazovaly zabíjet civilní obyvatelstvo, používat zbraně hromadného ničení (právě kvůli riziku zabití civilistů) a obracet dobytá území násilně na islám. Existovali i sebevražední atentátníci. Ti však útočili jen dýkou na nepřátelské státníky a velitele, přičemž před útokem se jim vždy postavili čelem.

Dnešní teroristická odnož islámu nemá čest a islámské právo si překroutila k obrazu svému. Zabíjí civilisty a její sympatizanti si tudíž nezasluhují žádné ohledy. Sebemenší známku respektu si vykládají jako slabost protivníka. Ve smyslu ekonomické teorie her z toho vyplývá jediný závěr: důsledně přijmout nekooperativní strategii. Nevyjednávat, nýbrž ničit.

psáno pro Lidové noviny