13.3.05

 

Liberalismus, jeho nedostatek a chudoba

Zastánci státem řízené a silně zdaněné ekonomiky často používají argument o údajně chudých liberálních zemích třetího světa. „Kapitalismus, to nejsou jenom reklamy, které vidíte na západoněmecké televizi; je to také obrovská chudoba v zemích třetího světa. Buďte rádi, že máte socialismus a nemusíte umírat hlady“ – takto dobrácky promlouval v 80. letech ke studentům jistý docent politické ekonomie socialismu na povinných vysokoškolských kursech marxismu-leninismu.

Dotyčný docent to snad myslel dobře a upřímně. To nic nemění na faktu, že viníkem světové chudoby není kapitalismus, nýbrž jeho přesný opak: nedostatek kapitálu, nedostatek kapitalistů. Bída a nedostatek nejsou pohromy způsobené člověkem. Je to původní přirozený stav, z něhož se lidstvo vymanilo pouze částečně a pouze v některých částech světa.

Existuje televizní dokument, který zobrazuje život nejchudších obyvatel Brazílie. Lidé, kteří žijí na obrovské skládce odpadu, nedočkavě čekají na každý vůz s čerstvým odpadem, věší se na okraje sklápěčky a pečlivě prohledávají každou nevábně vyhlížející hromadu. Zdravotní stav těchto lidí pochopitelně není dobrý. Negramotnost se dědí z generace na generaci – znemožňuje dětem ze smetiště získat lepší práci. Kdo za to může? Že by kapitalismus? Ale jaký užitek může mít kapitalista z lidí žijících na dně? Jejich kupní síla je nepatrná, bankovní účet nemají a jako klienti životního pojištění také nepřicházejí v úvahu.

Podle údajů Světové banky je 40 % brazilského hrubého domácího produktu a 55 % zaměstnanosti tvořeno šedou ekonomikou. Ilegální nebo pololegální podniky mají nižší náklady díky daňovým únikům, ignorováním předpisů pro kvalitu výrobků a bezpečnost práce, porušováním patentů, autorských práv a ekologických standardů, uvádí studie poradenské firmy McKinsey. Ve srovnání s formálně registrovanými a řádně vedenými podniky však šedá ekonomika dosahuje jen asi 46% úrovně produktivity. Představuje tak břemeno, které Brazílii brání v rychlejším růstu a v odstranění masivní chudoby.

Důvodem existence šedé ekonomiky není bezbřehý liberalismus, nýbrž naopak nepřiměřeně těžké břemeno regulace a daní. Většina rozvojových zemí má extrémně složité a přísné pracovní právo. Jeho dodržování bývá tak nákladné, že jen vlády a velké firmy si mohou dovolit zaměstnávat pracovníky v souladu se zákonem. „Srovnávací studie Světové banky soustavně umisťují Brazílii mezi země s nejtěžší regulatorní a byrokratickou zátěží. Například založení firmy trvá 152 dní, trojnásobek světového průměru. Brazilské pracovní právo patří mezi nejméně flexibilní na světě“ uvádí McKinsey.

Další bariérou růstu v zemích třetího světa jsou jejich daňové režimy. V průměru činí daňová zátěž chudých zemí jen 25 % HDP. Toto číslo je podstatně nižší než pásmo 35%-50% HDP, do něhož spadá většina vyspělých zemí. Měřeno tímto jednorozměrným ukazatelem se chudé země zdají být liberálnější než vyspělé – příznivci vysokých daní na tento fakt rádi upozorňují. Abychom získali realističtější představu o skutečnosti, je nutno vzít v úvahu další faktory. Legální podniky „bílé ekonomiky“ v chudých zemích platí v přepočtu k velikosti ekonomiky daleko větší objemy daní než podniky ve vyspělých zemích.

Brazílie má celkově vysokou úroveň zdanění, podobně jako vyspělé země. Přitom struktura daňového inkasa je typická pro zemi třetího světa. Výsledkem je nepřiměřeně vysoká úroveň zdanění legálně fungujících podniků. V roce 2002 činila daňová zátěž v Brazílii 36 % HDP, z čehož dvě třetiny vybraných daní připadaly na legálně registrované firmy. Východiskem je šedá ekonomika, tím spíše, že soudy a policie nefungují spolehlivě.

Rozumné zákony, flexibilní zákoník práce a rozumně nízké daně jsou nutné a zároveň do značné míry postačující podmínky prosperity. „Japonsko, Singapur, Jižní Korea a Tchaj-wan těžily z relativně nízkého daňového a regulatorního břemene, přičemž jejich právní systémy byly silné. Totéž platilo pro západní země v raném stádiu jejich vývoje. V roce 1913, kdy USA byly na srovnatelné ekonomické úrovni s dnešní Brazílií, představovaly podnikové daně jen 4 % HDP.“

Dlouhodobě neexistuje žádná ekonomika, která by byla liberální a současně chudá.

(psáno pro Hospodářské noviny)

Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?