16.9.05

 

Síla a slabost německé ekonomiky

Německo nedávno předstihlo Spojené státy jako největší světový exportér zboží. Vykazuje větší obchodní přebytek než Čína, Japonsko a Indie dohromady. Zisky německých firem jsou nejvyšší za posledních 40 let a akciový index DAX posílil meziročně o 28 %. Přesto Německo hledá lék na hospodářskou slabost. Dlouhodobě trpí pomalým růstem a vysokou nezaměstnaností. Mladší generace Němců snad ani nevědí, že byly doby, kdy míra nezaměstnanosti se blížila nule. Šlo o dobu poválečného hospodářského zázraku. Stojí za to si ji připomenout.

Konvenční historie uvádí, že Hitlerův nacionální socialismus porazili spojenci. To je pravda, ale ne úplná V západní části Německa měli dominantní postavení Američané. Americký guvernér, generál Lucius Clay, zachoval mnohé hitlerovské principy, především administrativní kontrolu cen, přídělový systém a nacistický daňový systém s mezní sazbou daně z příjmů 93 %. Nacionální socialismus byl tedy poražen vojensky, ale jeho ekonomický vliv trval.

Odvahu vzepřít se generálu Clayovi našel ministr hospodářství Ludwig Erhard. V roce 1948 zrušil veškeré cenové regulace. Když jej generál pozval „na koberec“ s tím, že nemá oprávnění měnit cenové vyhlášky, Erhard odpověděl legendárním způsobem: „Mýlíte se, pane. Vyhlášky jsem nezměnil, zrušil jsem je.“ (A pak se říká, že Němci nemají smysl pro humor.) Generál Clay byl natolik moudrý, aby toto rozhodnutí již neměnil.

Od té doby je jméno Ludwig Erharda, pozdějšího spolkového kancléře, spojeno s přídomkem „otec hospodářského zázraku“. Jeho éra je spojena s nejrychlejším růstem v novodobé historii německé ekonomiky. Jen během pouhých tří let 1948-50 vzrostla průmyslová výroba v Německé spolkové republice o 187 %. V roce 1960 životní úroveň všech sociálních vrstev v západním Německu vysoce přesáhla veškeré předválečné standardy. Během padesátých let vzniklo šest miliónů pracovních míst a nezaměstnanost poklesla na 1,2 %. To vše prakticky bez státního zadlužení. Němci se mohli přesvědčit, že svobodný trh a demokracie funguje lépe než nacionálně socialistická ekonomika řízená státním plánem a omezená stovkami regulací. Úspěch tržní ekonomiky znamenal skutečně účinnou denacifikaci.

V této souvislosti stojí za zmínku, že autorem termínu „tržní ekonomika“ byl významný německý ekonom a filosof Wilhelm Röpke. Jako přesvědčený odpůrce hitlerovského socialismu přežil v exilu, kde napsal několik knih. Erhard četl Röpkeho knihy, které z něho udělaly přesvědčeného ekonomického liberála. Úspěch německé ekonomiky v 50. letech byl realizací Röpkeho výroku: „Mám rád ekonomický řád, jemuž vládnou volné ceny a trhy… jediný ekonomický řád, který odpovídá lidské svobodě.“

Zdůrazňování slova „řád“ (latinsky ordo, německy Ordnung) není náhodné. Erhard a Röpke jsou reprezentanty ordoliberalismu, tedy svobodné ekonomiky, kde však platí přesná a pevná pravidla hry. Zde také spočívala v 50. letech role německého státu. Zatímco ostatní evropské země experimentovaly se špatně pochopenou Keynesovou teorií, utrácely jak opilí námořníci, zadlužovaly se až po uši, tiskly inflační peníze a devalvovaly své měny, Německo se stalo ostrovem zdravých financí a svobodné ekonomiky. V roce 1960 utrácelo Německo na veřejných výdajích jen 30 % hodnoty hrubého domácího produktu: méně než Irsko v 90. letech.

Německé veřejné finance si své zdraví neudržely věčně. Samotný Erhard krátce před svou smrtí v roce 1977 opakovaně konstatoval, že tehdejší Německo nemá již nic společného s původními ideály sociálně tržní ekonomiky. Mimochodem, tehdy byl přívlastek „sociální“ chápán především tak, že vláda nebude olupovat chudé lidi o jejich úspory prostřednictvím vysoké inflace.

Co by asi Erhard a Röpke říkali dnes? Dnešní Německo již není sociálně tržní stát, nýbrž země ovládaná zběsilou klikou byrokratů, výběrčích daní a kariérních nezaměstnaných. Od Erhardovy éry každoročně přibývají nové úřady, vyhlášky, daňové výjimky, dotace, a tak dále. Jakákoli snaha zavést v této šílené džungli pořádek se míjí účinkem. V této souvislosti je podivuhodné, jak vysoký stupeň odolnosti projevuje německá podnikatelská sféra, které se daří nejen přežívat, ale dokonce prosperovat.

Lék na německé problémy je tedy teoreticky snadný: stačilo by zavést skutečnou sociálně tržní ekonomiku, která před padesáti lety v Německu velmi úspěšně fungovala. Při síle německého průmyslu by mohutné oživení bylo otázkou velmi krátké doby.

psáno pro Hospodářské noviny


Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?