Britský premiér Tony Blair bojuje proti „pokořujícím chudinským mzdám“. Vyjádřil se takto na tiskové konferenci, když oznámil zvýšení minimální mzdy. Dospělý britský zaměstnanec si počínaje rokem 2006 vydělá za hodinu nejméně 5,35 libry. Premiér Blair hovořil o „mocném symbolu naděje“ pro rodiny se středními a nižšími příjmy. Minimální mzda se má stát „symbolem slušnosti a spravedlnosti“.
„Příliš často měli lidé na vybranou mezi nedůstojným životem nezaměstnaného a pokořením v podobě chudinské mzdy,“ pokračoval Tony Blair. Jeho obhajoba zvýšení minimální mzdy byla zřejmě natolik řečnicky působivá, že opozice se nevzmohla na slovo odporu. Mluvčí levicových Liberálních demokratů Vincent Cable zvýšení vychválil. Konzervativní předák Michael Howard jen oznámil, že „nebude klást překážky“.
Ekonomové minimální mzdu ovšem rádi nemají – a to z vícero důvodů. Mezi tyto důvody kupodivu nepatří obavy, že zvyšování minimálních mezd může způsobit inflaci. Ta je, jak uvedl věhlasný Milton Friedman „v první řadě a především měnovým jevem.“ Cenové vzlínání není vážné nebezpečí.
Hlavním problémem je teoreticky dokazatelný a empiricky pozorovaný fakt, že jakákoli cenová regulace na trhu zboží, služeb či práce vede k vychýlení z rovnovážného stavu. Česky řečeno, vzniká vždy buď nedostatek nebo nadbytek. Důsledek příliš vysokých minimálních mezd je zřejmý: nekvalifikovaná práce se od jistého bodu přestává vyplácet a pracovníci s nejnižšími platy jsou nahrazováni různými formami mechanizace a automatizace. Ve Spojených státech je obvyklé, že zboží v supermarketech balí pracovníci obchodu hned u pokladen a jiní pracovníci rovnají nákupní vozíky do řadu u vchodu – není třeba vkládat do vozíku zálohu v podobě mince. V Evropě tuto práci automaticky vykonává sám zákazník. Minimální mzdy jsou totiž ve většině evropských zemí tak vysoké, že tyto práce se zaměstnavateli nemohou vyplatit.
Pokud je tedy minimální mzda nízká, je její efekt málo významný. Její existence pak nemá velký smysl. Pokud je minimální mzda příliš vysoká, vede k nezaměstnanosti, jak je tomu ve většině evropských zemí. V tomto případě je její funkce vysloveně záporná. Nejvíce postiženi minimální mzdou jsou ti nejslabší: starší lidé bez vzdělání, kteří si těžko mohou zvýšit kvalifikaci, anebo naopak studenti, kteří si přivydělávají ke stipendiu nebo ke kapesnému. Postiženy jsou i menšiny, které mají obecně obtížnější pozici na trhu práce, ať už Afroameričané nebo Romové.
Existuje i jiný, méně známý argument proti minimální mzdě. Práce za příliš vysokou minimální mzdu mladého člověka rozmazluje, tvrdí američtí ekonomové David Neumark a Olena Nizalova ve výzkumné práci Efekty minimální mzdy v delším období (Minimum Wage Effects in the Longer Run). Nekvalifikovaní pracovníci jsou natolik spokojeni se svojí mzdou, že ztrácejí motivaci ke zlepšování svých schopností. Zvláště ohroženi jsou mladí dělníci, kteří si mohou vytvořit celoživotní špatné návyky.
„Mezi možnými nepříznivými vlivy minimální mzdy lze uvést nižší míru nashromážděných pracovních zkušeností, znalostí a zručností. (…) Pozorovaná data ukazují, že když jednotlivci vystavení účinkům minimální mzdy dosáhnou prahu třicítky, pracují méně a vydělají méně tím déle, čím déle pobírali vyšší minimální mzdu, zejména pokud ji začali dostávat již jako teenageři. Nepříznivý dlouhodobý efekt příjmu vysoké minimální mzdy v mládí se zřetelněji projevuje u černošské populace,“ uvádí Neumark a Nizalova. Výzkum je založen na rozdílných úrovních minimálních mezd v různých státech USA. Oba výzkumníci přitom objektivně a nezaujatě zkoumali i kladné důsledky minimální mzdy. Zjistili, že jsou výrazně zastíněny nepříznivými dopady.
„Nyní se pracovat vyplatí,“ řekl Tony Blair. Jistě to myslel upřímně a jeho slova o naději, slušnosti a spravedlnosti byla projevem skutečné snahy zlepšit postavení chudých lidí. Problém je v tom, že politikové málokdy uvažují v dlouhodobém měřítku. Podobně jako matka, která má natolik ráda své děti, že jim koupí každou sladkost, na kterou si vzpomenou. Nemyslí přitom na obezitu a zubní kazy. Říká se tomu opičí láska a kdekdo ví, že nejde o dobrou věc. Opičí lásku v ekonomii bohužel hned tak každý volič nerozpozná.
1 komentář:
Okomentovat