24.3.05

Slovensko: dobré perspektivy, ale ne bez úsilí

Slovensko zaznamenalo za rok 2004 nejrychlejší hospodářský růst v rámci středoevropského regionu. Hrubý domácí produkt vzrostl o 5,5 %, mzdy po očištění o inflaci vzrostly o 4 %. Je to jen dočasná shoda okolností anebo má Slovensko reálnou šanci udávat tempo v čele peletonu?

Krátkodobé ekonomické ukazatele říkají málo o tom, zda hospodářství má stabilní základy. Daleko podstatnější je hodnocení z hlediska podmínek pro podnikání. V tomto směru má patrně největší přehled Světová banka, která každoročně sestavuje statistiky pod souhrnným názvem „Doing Business In“. Tyto statistiky zahrnují nejrůznější aspekty mikroekonomického prostředí: snadnost či obtížnost založení podniku, stupeň regulace pracovního trhu, registrace a právní ochrana majetku, dostupnost úvěrů, atd. O dlouhodobých vyhlídkách ekonomiky říkají tato čísla mnohem více než často citované makroekonomické ukazatele.

Jak je na tom Slovensko? K založení firmy je zapotřebí devíti administrativních úkonů, které v průměru celkem trvají 52 dní. Zde je prostor pro zlepšení: z ostatních středoevropských zemí trvá založení podniku stejně dlouho jen v Maďarsku. Nejrychlejší je Polsko s 31 dny. Slovensko má však výhodu v nízkých nákladech na založení firmy – zde drží středoevropský rekord. Stačí tedy zrychlit byrokracii, což nemusí být zásadní problém.

Zásadní výhodu má Slovensko ve flexibilitě pracovního zákonodárství. Zaměstnavatelé mají velmi vysoký stupeň volnosti v přijímání a propouštění zaměstnanců, podobně jako v zákonech a předpisech upravujících pracovní dobu a další podmínky. Odboráři mohou namítat, že jde o výhody pro firmy na úkor pracujících. Veškeré zkušenosti a empirické studie ekonomů však hovoří o tom, že pružný pracovní trh je v konečném důsledku výhodný pro všechny, tedy i pro zaměstnance. Zejména však dlouhodobě vede k podstatnému snížení nezaměstnanosti. Ta je sice na Slovensku doposud vysoká, ale její pokles je při takto nastavených podmínkách otázkou času. Ano, Slovensko má na to, aby zopakovalo proslulý irský hospodářský zázrak. Vážně.

Nebude to však úplně automatický proces, protože Slovensko čeká ještě hodně práce směrem ke zlepšení funkce finančních a kapitálových trhů. Dobrý začátek již má za sebou: slovenská legislativa upravující práva dlužníků a zástavní právo patří mezi nejlepší na světě. Podle expertů je dokonce lepší než irské právo. V praxi však zbývá zlepšit fungování bank, protože náklady na vytvoření zástavy jsou nejvyšší ve střední Evropě. Na Slovensku stojí vytvoření zástavy 20 % ročního příjmu per capita, zatímco v České republice jen 0,6 % (podle modelového příkladu použitého Světovou bankou).

Vzít si úvěr na Slovensku je komplikované i proto, že se ještě pořádně nerozběhlo fungování kreditních registrů. Ve většině vyspělých zemí shromažďují banky nebo nezávislé instituce řadu informací o klientech. Jde o informace negativní (registr neplatičů) i informace pozitivní – kam patří téměř cokoli, co může ovlivnit platební schopnost. Využití těchto informací pomáhá ocenit kreditní riziko klienta, což podstatně usnadňuje přístup k úvěrům těm fyzickým i právnickým osobám, které jsou málo rizikové. Zdánlivě jde o mechanismus, který narušuje soukromí klienta. Ve skutečnosti jde o důležitý předpoklad hospodářského růstu.

V celkovém souhrnu má Slovensko před svými středoevropskými sousedy některé podstatné výhody – jde zejména o rovnou daň a o pružnou pracovní legislativu. Některé nedostatky (dlouhá doba registrace firmy, úvěrový registr) jsou sice podstatné, ale na druhé straně poměrně snadno řešitelné. Stručně řečeno: Slovensko má velmi slušný ekonomický potenciál. Jeho využití nicméně nebude bezpracné.
(Psáno pro deník Pravda)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Určitě se máme od Slovenska co učit a možná je to ještě horší i co se týče nákladů na zástavu. Neznám modelový příklad jak byly vypočítány náklady na zástavu v ČR, ale uvedené číslo se mi jako bankovnímu zaměstnanci zdá podezřele malé. Vzhledem k pomalé práci soudů se často používá tzv. notářský zápis o přímé vykonatelnosti, který řízení výrazně zrychluje. Za něj se ale platí notáři (ne bance) částky v desítkách tisíc Kč. Dále je tu otázka kvantifikace nákladů vyvolaných velmi dlohou dobou zápisu zástav do katastru nemovitostí. Další věc je, že díky vůči bankám poměrně nepřátelskému "bankrotovému" zákonu banky obvykle nepůjčují na plnou hodnotu nemovitosti.

Anonymní řekl(a)...

No ono ani v Čechách to momentálně není procházka růžovým sadem. Zakládala jsem firmu a měla jsem z toho jak se říká pěkně hlavu v pejru :D Podmínky pro podnikání jsou čím dál náročnější, nemluvě o EET. Já jsem si teda nechala raději pomoci se vším tím andministrativním šílenstvím od odborníků tady :)