2.6.05

 

Žádné slzy pro evropskou ústavu

Netřeba hořekovat nad odmítnutím evropské ústavy. Šlo o špatný text, který by Evropské unii v lepším případě nijak nepomohl. V horším případě by jí mohl ublížit. Proč?

Samotná myšlenka integrace skrývá úskalí. Model Evropy jakožto imperiální mocnosti – čili myšlenka evropského federalismu, jak se dnes politicky korektně říká – je sám o sobě zastaralý. Naposledy byl moderní v 19. století, kdy měl i jisté ekonomické opodstatnění. Politická jednota pod střechou impéria totiž snižovala transakční náklady. Obchodník z Londýna mohl nakupovat či prodávat zboží v Irsku či v Austrálii, aniž by musel platit cla.

Tyto bezprostřední ekonomické motivy stály za sjednocením Německa a motivovaly též italské „risorgimento“. Jak uvádí historik Niall Fergusson, německá snaha o odstranění obchodních bariér stála za rozpoutáním první světové války. Kdyby Němci tehdy vyhráli, tvrdí Ferguson, nastolili by obdobu dnešní Evropské unie. Ferguson nazval svoji knihu o tomto tématu „Zbytečná válka“.

Dnes jsou již obchodní bariéry v rámci Evropy díky EU téměř odstraněny. Další transakční náklady jsou sníženy díky moderním komunikačním technologiím. Neexistují již více důvodů pro budování impérií. Zamítnutá evropská ústava působila v dnešním světě jako parní stroj v továrně na mobilní telefony: vypadala bombasticky, ale ve 21. století neměla co pohledávat.

Moderním uspořádáním by byla decentralizovaná unie rovnoprávných států, které by sdílely společnou měnu, trhy a evropské hodnoty. Z nich je na prvním místě nutno uvést soutěživost. Konkurence je motorem pokroku a prosperity; nikoli centralismus. Když budou jednotlivé evropské státy navzájem soutěžit v kvalitě veřejných služeb v poměru k výši vybraných daní, přispějí tím ke spokojenému životu evropských občanů více než všechny bruselské orgány dohromady. Vytvoření celoevropského vládního a daňového kartelu by bylo proti zájmu evropských občanů. „Prohlubování“ evropské integrace by skutečně vedlo do hlubin.

Monopoly jsou neefektivní. Platí to i pro monopol na vládnutí. Příliš velké a příliš různorodé státní útvary bývají chudé, nestabilní nebo obojí: Indie, Brazílie, Čína, bývalý Sovětský svaz, bývalá Jugoslávie, bývalé Rakousko-Uhersko. Centrální vláda nad velkým územím a rozmanitým obyvatelstvem vede ke složitosti. Složitost přináší plýtvání, korupci a rozklad. Proto jsou nejbohatší ekonomiky zpravidla malé: Švýcarsko, Island, Lucembursko, Hong Kong nebo Singapur, abychom jmenovali alespoň některé. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou Spojené státy. Návrh evropské ústavy však nebyl receptem na Spojené státy evropské. Spíše evokoval ruský výraz pro Evropskou unii: Evrosojuz.

Evropská komise pečlivě hlídá konkurenci na trhu zboží a věnuje velkou pozornost hrozbě vzniku monopolů. Na druhé straně, poněkud paradoxně, evropští činovníci a politici usilují o monopolizaci svého vlastního postavení. Jak jinak než otevřenou snahu o vytvoření kartelu lze hodnotit tendence k daňové harmonizaci? Kdyby Bernard Schröder, Göran Persson a další politici působili v soukromém sektoru a snažili se dohodnout sjednocení cen, měli by okamžitě velké problémy. Ale snaha o kartelové ceny za veřejné služby je v pořádku. Představme si, že by Schröder a Persson byli bankéři a otevřeně se domlouvali na výši poplatků – a ještě navíc to vydávali za bohulibou činnost směřující k ochraně klienta. Oči by jim lidé za takovou drzost vyškrábali.

Běžní lidé, dokonce ani francouzští odboráři, totiž v zásadě nejsou proti konkurenci. Potřebují ji a ani o tom nepřemýšlejí – nezažili komunistické hospodářství a plné obchody jsou pro ně samozřejmostí. Antiliberální tirády francouzských odpůrců euroústavy nesměřovaly ani tak proti trhu samotnému, jako spíše proti představě nemilosrdného, bezohledného a asociálního trhu šířené ultralevicovými agitátory.

Dalším problémem je evropské vnímání lidských práv. V tradičním pojetí se jedná o ochranu práv jednotlivce před zvůlí státu. V pojetí EU jde o katalog nároků na všemožné sociální služby, které je nutno platit z daní. Rozdíl: tradiční koncepce omezuje moc státu, evropská ji naopak expanduje.

Být eurooptimistou ještě neznamená být poslušným fanouškem bruselských institucí usilujících o mocenský monopol. Skuteční optimisté vidí šanci pro napsání nové, zcela jiné ústavy: jednoznačné, stručné a moderní. Imperiální ambice patří do evropské historie, nikoli do současnosti.

psáno pro Hospodářské noviny


Comments:
Naprosty souhlas.
 
Myslim, ze se v prirovnanich mylite.

Vas parostroj nekoresponduje s novym usporadanim bez prava veto, ale naopak se soucasnym stavem. Co byla schopna EU udelat v dobe balkanske krize? Jake ma vysledky v Iranu? v Severni Korei? v Cine??

Jak se soutezivost vyrovna s temito globalnimi a v pripade balkanu i lokalnimi problemy?

Kde presne v ustave vidite navrzene mechanismy, ktere by umoznili vnutit nam danovou harmonizaci? V tom ze ani francie s nemeckem ostatni na kontinente NEprecisli v hlasech!


Nechapu, proc se vam a jistym politikum demokraticke principy v pripade urcovani smerovani celeho kontinentu nelibi? U ods to pricitam prevazne strachu ze ztraty vlastniho pisecku. Ale proc se Vam asociuje pomerne zastoupeni a proste hlasovani bez prava veto s imperialnimi ambicemi?

Me naopak vubec nevadi nadrazenost evropskeho prava v nekterych oblastech. Uz se tesim, az soud nekde ve strassburku prinuti nas parlament a vladu dodrzovat nasi vlastni ustavu napriklad v pripade deregulace najmu.

(Podotykam, ze nejsem vlastnik nemovitosti, pouze najemce bez dekretu)

 
I just came across your blog and wanted to
drop you a note telling you, Friend, how impressed I was with it.
I give you my best wishes for your future endeavors.
If you have a moment, please visit my site:
diet home
It covers diet home related contents.
All the best!
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?