15.6.05

 

Zdravotní pojišťovny: úspory versus ekonomie

Premiér Paroubek názorně předvedl, jaký je rozdíl mezi účetním a ekonomem. Jde o problém zdravotních pojišťoven. Účetnický pohled je jednoduchý: administrativně sloučíme pojišťovny do jedné jediné a ušetříme režijní náklady. Jak prosté. Premiér Paroubek a ministryně Emmerová nejsou zdaleka jedinými vládními úředníky, kteří uvažují podobným způsobem. V sedmdesátých letech například japonské ministerstvo průmyslu a obchodu navrhovalo sloučit japonské automobilky, aby se ušetřily režijní náklady a bylo dosaženo větší konkurenceschopnosti. Naštěstí pro japonský automobilový průmysl se tak nestalo.

Pohled ekonoma je mnohem hlubší. Zkoumá podstatu vztahů, nikoli jen povrch. Z tohoto pohledu lze snadno zdůvodnit, proč je devět zdravotních pojišťoven lepší než jediná. A to velmi přesvědčivě. Teoretický důvod neefektivnosti monopolu je naprosto zřejmý. Monopol kombinovaný s rozsáhlou regulací cen znemožňuje fungování trhu. Neexistence trhu automaticky znamená přídělový systém. Ten je synonymem pro nedostatek na jedné straně a plýtvání na straně druhé.

V socialismu se přídělový systém projevoval tak, že „neperspektivní“ pacienti, na jejichž léčbu nebyly prostředky, se zkrátka nechali umřít. Zdravotnictví bylo levné a nikdo si nestěžoval, zvláště pak předčasně zesnulí, které systém produkoval. Zavedení alespoň částečně tržních podmínek do českého zdravotnictví v průběhu 90. let rychle přispělo ke zlepšení jeho kvality – a také ke zvýšení nákladů. Lidé se ovšem dožívají o 4-5 let delšího věku než v roce 1989.
Leckdo by si mohl pomyslet, že komunistická praxe nechat pomřít „drahé“ pacienty je v prostředí demokracie vyloučená. Bohužel není. Je známou skutečností, že ve Velké Británii a v některých dalších evropských zemích se praktikuje stejný způsob financování jako u nás v době před rokem 1989. Méně se ví, kam až tento přístup může zajít.

Jedním z testů slušnosti každé společnosti je přístup ke starým a nemocným. Jak ale vypadá běžná praxe v čistě státem financovaném zdravotnictví? Britský National Institute for Health and Clinical Excellence (NICE) vydal směrnice upravující přístup ke zdravotní péči. Směrnice uvádějí, že v případech, kdy stáří může „ovlivnit výsledky nebo rizika léčby“, lékaři smějí praktikovat diskriminaci na základě věku. Jinými slovy, odepřít takovou metodu léčby, která by za daných okolností byla optimální.

Směrnice NICE hovoří o „ospravedlnitelných klinických důvodech“, přičemž je věcí volného výkladu, co tato formulace znamená. V rámci přídělového systému může být „ospravedlnitelná“ i diskriminace starých lidí na základě finančních omezení. Z hlediska kalkulace nákladů se tento přístup zdá být rozumný. Z hlediska lidského je šokující, že státní zdravotnictví považuje staré lidi za zralé „na odpis“. Je přitom pozoruhodné, že směrnice výslovně zakazuje diskriminaci vůči kuřákům, obézním, homosexuálům, transsexuálům nebo etnickým menšinám – jejich diskriminace by zřejmě byla politicky nekorektní.

Snaha o nákladovou efektivnost je nezastíraná. Používá se koncepce QALY (Quality Adjusted Life-Years): přednost v léčbě mají pacienti, u kterých lze očekávat, že se dožijí delšího věku při vyšší kvalitě života. O tom, čí život je kvalitní a čí nikoli, ovšem nerozhoduje ten, koho se to nejvíce týká, tedy pacient. V rámci přídělového zdravotnictví je pacient pouhým objektem manipulace. Například pacienti, kteří se léčí například na depresi, jsou po dosažení 65 let „odepsáni“ jako neperspektivní.

Z hlediska ekonomického je diskriminace starších pacientů z větší části zbytečná. Účetnická snaha o optimalizaci nákladů je motivována především existencí rozpočtových omezení. Ukazuje se však, že v podmínkách relativně volného trhu jsou lidé ochotni dobrovolně vynaložit na své zdraví více prostředků, než když o výdajích rozhoduje státní úřad. Švýcarský systém konkurenčních zdravotních pojišťoven je drahý, ale podle naprosté většiny měřitelných kritérií lepší než státem spravovaný britský či dánský systém.

Sen o levné a přitom kvalitní zdravotní péči je nesmysl. „Úsporný za každou cenu“ neznamená totéž, co „ekonomicky optimální“. Dobré zdravotnictví musí být drahé: kde se neutrácí dost peněz, tam je nutno utrácet pacienty. Tyto peníze by ovšem měly být vynaloženy co nejefektivněji, což je jedině možné v podmínkách konkurence. Ekonomické by bylo konkurenci posílit, nikoli ji likvidovat.

psáno pro Hospodářské noviny

Comments:
Vážený pane Kohoute, Vaše slova jsou jen takovým plácáním do vody. Nedávno jsem poslouchal v rozhlase rozhovor s Vladimírem Mlynářem, bývalým ministrem a také bývalým redaktorem (a myslím, i šéfredaktorem) Respektu. Mluvil o tom, jaký je rozdíl v tom být novinářem a být členem vlády. Novinář si v podstatě může napsat co chce, nenese za to žádnou zodpovědnost. Člen vlády, třeba premiér Paroubek, si také může říci co chce, podstatný rozdíl je však v tom, že musí dělat určitá rozhodnutí, za které nese odpovědnost. Jeho rozhodnutí však nejsou výsledkem jeho soukromé úvahy, ale jsou výsledkem mnoha kompromisů. Pokud by chtěl premiér Paroubek za své krátké funkční období něco prosadit, potřeboval by nejlépe jak podporu komunistů, tak i podporu ODS. A to je velice zapeklitá záležitost, protože žádné straně v tomto státě nejde o to prosadit něco ku prospěchu občanů tohoto státu, ale o to, aby prosadila něco jiného než její političtí oponenti. Pan Paroubek je pragmatik, který má alespoň nějaké zkušenosti z praxe, i když z doby socialismu. Jeho předchůdce Standa Gross měl pouze praxi z půlročního řízení lokomotivy. Možná, že ani Vy nemáte delší praktickou zkušenost, za to si svobodně můžete napsat, co chcete. Pokud budou Vaše předpoklady nesprávné, nikdo si už na ně nikdy nevzpomene. Pokud budou náhodou správné, Vy sám se postaráte o rozšíření povědomí typu "já jsem to říkal". Nejste tak mladý, abyste nebyl zasažen výchovou v socialismu jako my všichni. Ale můžete si psát co chcete. Já taky. Kdyby Vás zajímaly moje články, nechávám tu odkaz na svou internetovou stránku. Ale podle toho, že na Vaší stránce nejsou k Vašim článkům žádné komentáře, předpokládám, že ani Vy se o jiné názory než o své vlastní nezajímáte. Přeji Vám hezkou neděli 18.června 2005. Omlouvám se za případné překlepy, špatně vidím.
 
Koukám, vážený pane Kohoute, že komentáře na Vaše články asi moc nečtete. Pokud se k tomu někdy dostanete, tak Vám doporučuji technickou úpravu vkládání komentářů. U mého prvního příspěvku je sice napsáno, že jsem ho vložil ve 3:25 odpoledne, ale datum chybí. Z televize, kde jste vystupoval, jsem zjistil, že nejste novinář, ale ekonomický analytik. Pak Vaše odpovědnost za to, co jste napsal, je patrně ještě menší než kdybyste byl novinář. Dám sem přímý odkaz na jeden tematický článek na mé internetové stránce. Přeji Vám hezkou sobotu 16.července. Omlouvám se za případné překlepy, špatně vidím.
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?