20.10.05

 

Co se máme a nemáme učit od Finska

Světové ekonomické fórum každoročně publikuje žebříček konkurenční schopnosti jednotlivých zemí. Pravidelně v něm vítězí Finsko – alespoň v období 2000-2005 tomu tak vždy bylo. Co je tak báječného na finské ekonomice? Jak by se dal finský úspěch zopakovat ve středoevropských podmínkách?

Nejprve je dobré vědět, že finský úspěch není stoprocentní. Všichni propagátoři skandinávského modelu by měli vědět jedno malé ošklivé tajemství: žebříček konkurenceschopnosti nehodnotí nezaměstnanost. Zde je Achillova pata finské ekonomiky. Nezaměstnanost je chronická bolest, kterou sociální stát nedovede léčit. Naopak: způsobuje ji. Vlády skandinávských států to vědí. A naučily se skutečný stav věcí maskovat různými více či méně rafinovanými způsoby. Finsko není výjimkou.

Při pohledu na internetovou stránku finského statistického úřadu (www.stat.fi) návštěvník ihned vidí aktuální míru nezaměstnanosti. Začátkem října 2005 vidíme poslední hodnotu ze srpna: 7,2 procenta. To sice není vysloveně nízká hodnota, nicméně na evropské poměry celkem ujde. Povrchní pozorovatel se tedy spokojí s konstatováním, že Finsko má zhruba sedmiprocentní nezaměstnanost – stále lepší výsledek než Česká republika. Máme se tedy co učit?

Při podrobnějším zkoumání statistik vyjdou najevo zajímavé skutečnosti. Zmíněných 7,2 procent je vypočteno na základě metodiky Mezinárodní organizace práce. Tato metodika, stručně řečeno, lakuje skutečnost narůžovo. Projevuje se to například tím, že jako zaměstnané počítá i pracovníky, kteří jsou aktivní v šedé ekonomice. Ta má ve Finsku značné rozměry: přibližně 20 procent hrubého domácího produktu, tedy stejně jako v ČR. Není divu, při vysoké daňové zátěži práce (až 57 %). Naivní hlasatelé skandinávského sociálního modelu si neuvědomují, že v podílu nezdaněné ekonomiky jsme již Skandinávii dostihli.

Z celkového počtu 2,625 miliónu evidovaných pracovních sil je 269 tisíc registrováno u ministerstva sociálních věcí jako „nezaměstnaní hledači práce“. Míra nezaměstnanosti je tedy nejméně 10,25 %. Ve skutečnosti však ještě větší. Statistický úřad dále eviduje položku „zaměstnanci na dotovaných místech“, „účastníci rekvalifikačních programů“ a další. Když vezmeme v úvahu tuto maskovanou nezaměstnanost, dostaneme skutečnou míru v hodnotě nejméně 12,35 %. To již není nijak obdivuhodné číslo – a to jsme ještě nezačali zkoumat dlouhodobou nemocnost, další obvyklý způsob maskování nezaměstnanosti.

Jak bývá v sociálních státech zvykem, nejhůře jsou nezaměstnaností postiženi ti nejslabší. Nezaměstnanost mládeže činí podle finského statistického úřadu 20,4 procenta. Toto číslo je již „kosmeticky upravené“, takže skutečnost je zřejmě opět o několik procent horší. Mimochodem, počet vysokoškolských studentů na 1000 obyvatel je o polovinu vyšší než ve Francii či v Británii. Finské univerzity jsou dobré, řada z nich je uvedena v žebříčku 500 nejlepších vysokých škol na světě. Znalostní ekonomika tedy problém nezaměstnanosti neřeší.

Trh práce tedy rozhodně není oblast, v níž bychom měli brát od Finska lekce, stejně jako daňová politika. Oblastí, kde bychom se naopak mohli a měli učit, je ovšem dost. Podívejme se na jiný žebříček, který hodnotí konkurenční schopnost jednotlivých ekonomik: Doing Business sestavovaný Světovou Bankou a International Finance Corporation. Finsko v něm zaujímá velmi slušné 13. místo z celkového počtu 155 zemí. Za dobré umístění vděčí příznivým známkám v předmětech „Založení podniku“, „Licence a povolení“, „Registrace majetku“ a „Přístup k úvěrům“. Státní administrativa je ve Finsku rychlá, pružná a nezkorumpovaná. Finská vláda v této oblasti udělala svůj domácí úkol. (Ne tak v předmětu „Pružnost pracovního trhu“, kde se umístila na ostudném 84. místě za státy jako Peru, Filipíny, Ázerbájdžán, Nikaragua a Kambodža.)

Českou republiku umisťují obtíže při založení podniku až na neslavné 77. místo v tomto předmětu. Ještě horší umístění má Česká republika v žebříčku „Licence a povolení“: 87. místo nás řadí až za Zambii, Rumunsko a Papuu-Novou Guineu. Ostuda, ostuda, ostuda. Jen díky velmi dobré známce za přístup k úvěrům se Česká republika celkově umístila na 41. místě. Úvěry jsou ovšem záležitostí soukromého sektoru.

Česká vláda si tedy za nesplněné domácí úkoly odnáší velkou tučnou pětku. Finsko ji v kvalitě státní administrativy může vydatně doučovat.

psáno pro Hospodářské noviny


Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?