2.2.05

 

Špidlova strategie je chybná

Lisabonská agenda přijatá v roce 2000 získala proslulost svým mnohomluvným cílem: v roce 2010 se Evropa měla přetvořit v „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku schopnou trvale udržitelného hospodářského rozvoje doprovázeného kvantitativním a kvalitativním zlepšováním zaměstnanosti a větší sociální kohezí“.

Srovnejme toto prohlášení s vizí Nikity Chruščova „dohnat a předehnat Spojené státy“. Sovětský státník měl mnohem lepší stylistické schopnosti.

Jak uvádí novinář Craig Winneker v deníku The Wall Street Journal, každý zasvěcenec v Bruselu již drahnou dobu věděl, že když se řekne „Lisabon“, zní to stejně jako „vzdušné zámky“. Winneker dále dodává, že Lisabon je ve skutečnosti krásné a živé město, které si nezaslouží, aby se stalo synonymem pro neúspěch.

Zasvěcenci v Bruselu vědí dobře, co Evropu trápí. Tassos Belessiotis, vedoucí útvaru Analýzy konkurenceschopnosti a srovnávání, uvádí zajímavé údaje. Během období 1995 až 2002 vzrostl hrubý domácí produkt na zaměstnance v EU o 7,2 %; tentýž ukazatel pro USA se však zvýšil o 16,2 %. Během daného období se zpomalování produktivity navíc zvýraznilo, a to zejména v největší ekonomice EU, v Německu. Zdvojnásobení výkonnosti ekonomiky by Evropě trvalo 100 let, zatímco USA jen 50 let. V roce 2002 činila průměrná ekonomická výkonnost EU-15 pouhých 71 % HDP Spojených států v přepočtu na jednoho obyvatele.

Důvody nižší výkonnosti jsou rovněž známé. V první řadě jde o míru zaměstnanosti. Ve Spojených státech pracuje přibližně 73 % obyvatel práceschopného věku, zatímco v Evropě jen 63 %. Už toto samotné číslo dokáže vysvětlit značnou část rozdílu ekonomické výkonnosti. Že tento rozdíl je dán flexibilitou trhu práce, o tom si dnes švitoří i vrabci na bruselských střechách. Jen komisaři pro sociální záležitosti Vladimíru Špidlovi je doposud utajen.

Evropští zaměstnanci též pracují méně než američtí. V období 1979-2002 se roční počet odpracovaných hodin na zaměstnance v USA nepatrně zvýšil, kdežto v Evropě zhruba o 9 % poklesl. V této souvislosti se často mluví o „evropském životním stylu“, který prý preferuje volný čas před prací. Není tomu tak. Ekonom Edward Prescott přesvědčivě ukázal, že skutečným důvodem rozdílu jsou vysoké evropské daně z mezd.

Jak tyto problémy řešit? Jednotlivé evropské země nejsou ze stejného těsta a najdou se mezi nimi bílé vrány. Vysokou mírou zaměstnanosti se například chlubí Dánsko. Tuto zemi ostatně pochválil i komisař Špidla. Věděl ale skutečně, co chválí? Ano, papírově má Dánsko obdivuhodnou 75% míru zaměstnanosti. Jak ovšem uvádí dánský ekonom Per Henrik Hansen, třetina pracujících Dánů jsou zaměstnanci státu nebo státem financovaných organizací. Kdyby počet státních zaměstnanců byl cestou ke konkurenceschopnosti, světovou supervelmocí by dnes byl Sovětský svaz. Vyskytly se i návrhy, aby mladí Dánové, kteří hodlají utéci před vysokými daněmi do zahraničí, nesměli opustit zemi, dokud nesplatí státu náklady na vzdělání. (Tento návrh zatím nebyl přijat. Pokud bude, dánská konkurenční převaha drtivě převálcuje zbytek světa.)

Dále komisař pochválil Finsko. Ano, kdo má mobilní telefon značky Nokia, může být nadšen. Ekonomiku s 26% mírou nezaměstnanosti mladých lidí (pod 25 let věku) by však nikdo soudný neměl dávat za příklad hodný následování.

Vladimír Špidla též poznamenal, že v USA žije pod hranicí chudoby 23 % populace, zatímco v Evropě jen 15 %. Měl by vědět, co k tomuto tématu napsal švédský institut Timbro. V roce 1999 byla čtvrtina amerických domácností považována za „nízkopříjmové“, tj. s čistým příjmem pod 25 tisíc dolarů ročně. Ve Švédsku by podle tohoto měřítka bylo 40 % domácností zařazeno do „nízkopříjmové“ kategorie. Chudí Američané mají z velké části vlastní bydlení (46 %), automobil (73 %) a bezmála 77 % má doma klimatizaci, která je v západní Evropě považována za luxus. Typická chudá americká domácnost žije v bytě o rozloze 110 m2, zatímco evropský průměr pro všechny domácnosti (nejen chudé) je pouze 90 m2. Chápání chudoby je tedy velmi relativní.

„Evropa dosahuje svého ekonomického vzestupu nikoli navzdory svému sociálnímu modelu, nýbrž díky svému sociálnímu modelu,“ řekl Špidla. Stylisticky to není tak zlé. Jen namísto slova „vzestup“ měl říci „pokles“ – teprve pak by výrok byl věcně správný.


Comments:
Opět velice hezký článek.

1.Špidla není žádný ekonom a ekonomii nerozumí. Kdyby ano, nemohl by pronést takový blábol. Jenže takové bláboly dnes pronáší celá "Evropa".Francouzská vláda,údajně pravicová, je silně levicová, respektive silně socialistická.A to se projevuje i v jejích opatřeních - viz záchrana nekonkurenceschopných podniků, návrhy na celosvětové daně apod.Špidla do tohoto spolku evropských "intelektuálů" jen zapadá.

2. O Švédsku a jeho ekonomice hezky píše Johann Norberg a vyvrací hodně mýtů. O Dánsku jsem také četl, zejména o jeho sociálním státu a je to něco úděsného. Závěr je takový, že tam lidé žijí, doslova a do písmene, s rukou v kapse někoho jiného. Bizarní systém přerozdělování.

3. Ono srovnávání výkonnosti či vyspělosti přes HDP je dosti zavádějící. Vůbec obhájit metodologicky nejen pojem HDP, ale i třeba srovnání "ekonomik" je podle mě nemožné. Srovnávat sociální a daňové systémy a jejich dopady ne ekonomický život ale možné je, jenže je to složitější. O to přesnější to pak ale je. Nicméně fakt, že výkonnost amerických podniků a tamní vývoj životní úrovně je mnohem pozitivnější než v EU je evidentní a to na základě srovnání výkonnosti podniků, vývoje příjmů v jednotlivých ekonomických sektorech apod.

Dan
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?