Málokterý termín se v dokumentech Evropské komise vyskytuje častěji než magické slůvko konkurenceschopnost. Ale jak jí dosáhnout? A co tento pojem vlastně znamená?
Lze srovnávat konkurenční schopnost firem, hokejistů anebo třeba filmových režisérů. Existují objektivní kritéria jako čistý zisk po zdanění, kanadské bodování, případně počet Oskarů. Jak hodnotit státy? V první řadě se nabízí hrubý domácí produkt. Tento ukazatel je sice možná primitivní, ale lze prokázat, že vysoká ekonomická úroveň země má příznivý vliv na vzdělanost, zdravotní stav obyvatelstva, kulturní úroveň, atd. Evropa v tomto měřítku vychází výborně, ovšem jen díky své ekonomické historii. Pomalý růst ekonomiky EU od počátku 90. let svědčí o postupné ztrátě pozic.
Je přitom pozoruhodné, že v EU funguje obrovské množství podniků, které si vedou velmi dobře i v podmínkách vleklé hospodářské stagnace. Zejména velké firmy si vedou skvěle. Za poslední dva roky, od konce ledna 2003, dosáhly celkové výnosy indexu Morgan Stanley Euro hodnoty 40 % v eurovém vyjádření. Během této doby přitom došlo k oslabení dolaru, a tedy i čínského jüanu, který je na dolar pevně vázán. Konkurenční schopnost evropských vývozců na světovém trhu přitom byla dotčena překvapivě málo. Švédsko a Dánsko dosáhly v roce 2004 celkového obchodního přebytku ve stejné hodnotě jako „nová supervelmoc“ Čína (tj. zhruba 32 miliard dolarů). Skandinávský vývoz je založen na technicky náročné a vysoce kvalitní produkci, zatímco Čína stojí na textilu, plastikových výrobcích, hračkách a podobném sortimentu.
Ne, problémem Evropy není konkurenceschopnost. Evropané jsou dostatečně vzdělaní a schopní, aby se dokázali v mezinárodním měřítku prosadit. Proč tedy mají problémy s pomalým růstem?
Ještě v roce 1970 dosahovala míra zaměstnanosti v západní Evropě hodnoty téměř 70 % práceschopné populace, což je výše, kterou si Lisabonská strategie vytyčila jako cíl na rok 2010. Nynější míra evropské zaměstnanosti činí 63 %. Za tímto číslem stojí obrovský počet nezaměstnaných. Uvedené číslo je patrně nadhodnocené, protože v mnoha evropských zemích jsou údaje o zaměstnanosti silně zkresleny. Dánsko má například rekordní počet státních zaměstnanců. Na papíře má Dánsko „jen“ 6,2% míru nezaměstnanosti. Kdyby dánské údaje byly očištěny o vlivy nesmírně nákladných programů umělé přezaměstnanosti, míra nezaměstnanosti by se možná přiblížila až ke 20% hladině. Ve Švédsku je kolem 13 % pracovníků dlouhodobě nemocných – rovněž neklamný signál vysoké skryté nezaměstnanosti.
Proč evropská zaměstnanost stagnuje?
„Myslím, že ochrana pracovního trhu v Evropě je významnou součástí problému,“ říká švédský podnikatel Rikard Bergsten. „Nově zakládané firmy často zanikají, protože propouštění je velmi nákladné. Typická nová společnost v USA prodělá průměrně tři vlny propouštění, než uspěje. V Evropě stačí jedna vlna a firma je mrtvá. Věřte mi, založil jsem několik ‘start-up’ společností. Ochrana zaměstnanosti těžce postihuje podnikatele, je kontraproduktivní pro celou ekonomiku a poskytuje špatnou motivaci zaměstnancům.”
Rovněž absurdní daňové systémy ničí podnikatele, podniky a tudíž i pracovní místa. Rikard Bergsten vypráví o úspěšné nové firmě, kterou před časem založil. Firma byla zaměřena na vývoj software – učebnicový příklad znalostní ekonomiky. Výsledek: „Byli jsme úspěšní, firmu jsme rozdělili na dvě části, z nichž jednu jsme podali EDS a z druhé se stala samostatná společnost. V rámci švédského daňového systému bych musel zaplatit více než 100% daň z příjmu, což by mě zruinovalo. Byl jsem proto nucen se vzdát svých podílů v obou společnostech. Našel jsem v daňových zákonech skulinu – když věnuji své akcie na charitu, budu zproštěn daně z příjmů. Přišel jsem tedy o všechny peníze, ale cítil jsem se mnohem lépe, když jsem je věnoval na dvě školy v Afghánistánu, než kdybych je musel dát nemorální vládě, která uvaluje na své občany více než stoprocentní daně.“
Ano, některé evropské země skutečně zacházejí s podnikateli jako se zločinci. Doposud se najdou ekonomičtí ignoranti, kteří blouzní o přednostech skandinávského hospodářského modelu. Někteří z nich jsou bohužel dokonce členy Evropské komise. Špatná zpráva pro všechny evropské nezaměstnané.
Žádné komentáře:
Okomentovat