Newton, Descartes, Airbus a ekonomie

Evropská unie oslavila oficiální představení letounu Airbus A380, největšího dopravního letadla na světě. Francouzský levicový deník Libération napsal, že A380 „učiní zastaralým Boeing 747, který byl po čtyřicet let symbolem yankeeovské nadřazenosti“. Nic překvapivého. Další poznámka je zajímavější: „Proaktivní přístup společnosti Airbus je aktuální připomínkou, že neexistuje spása mimo Evropské unie, a že principy, které jsou uplatnitelné v průmyslu, jsou právě tak dobře použitelné i v politice.“

Ano, Evropané byli odedávna světovými šampióny v inženýrském a technickém myšlení. Proto se ostatně evropská kultura a evropské jazyky rozšířily do všech kontinentů. Francouzský filosof a matematik René Descartes poprvé důsledně oddělil vědu od náboženství. Tím získalo evropské myšlení neuvěřitelnou svobodu. Descartes rovněž zavedl analytický princip duševní práce: každý fenomén rozebrat do nejmenších detailů, které jsou snadno pochopitelné. Poté je možné z těchto detailů konstruovat novou skutečnost.

V druhé kapitole Rozpravy o metodě (Discourse de la Méthode) shrnuje Descartes v několika větách principy myšlení, které dodnes ovládají Evropu: „Lze pozorovat, že budovy, které byly navrženy a postaveny jediným architektem, jsou elegantnější a účelnější než ty, které prodělaly řadu přestaveb a úprav. Také stará města, která byla původně vesnicemi, a v průběhu času se rozrostla do velkých sídel, jsou obvykle špatně rozložena ve srovnání s pravidelně navrženými městy, které profesionální architekt podle své úvahy umístil na zelenou louku. (…) Podobně jsem pozoroval, že státy, které vznikly v polobarbarském stavu a postupně se vyvíjely směrem k civilizaci, budovaly své zákony jeden po druhém na základě prosté zkušenosti s různou závažností jednotlivých zločinů a sporů, dospěly tímto procesem k méně dokonalým institucím než státy, které ihned po svém ustanovení následovaly příkazy některého moudrého zákonodárce.“

Kdyby Descartes žil nyní, možná by pracoval ve společnosti Airbus anebo by se podílel na tvorbě a prosazování smlouvy o Evropské ústavě. Oba jevy totiž přesně odpovídají descartovskému analyticko-inženýrskému stylu myšlení. Často se pro tento způsob uvažování používá termín karteziánsko-newtonovské paradigma. Podle něho jsou všechny problémy řešitelné použitím analytických a matematických metod. Svět je v zásadě předvídatelný a vypočitatelný, stačí jen mít náležitý matematický aparát. Vše je poznatelné, stačí vynaložit náležité úsilí.

Isaac Newton, objevitel fyzikálních pohybových zákonů, diferenciálního a integrálního počtu, se zabýval mimo jiné i ekonomií. Není příliš překvapivé, že v této oblasti používal styl myšlení, který nese jeho jméno. Výsledek? Naprosté fiasko. Newton například totálně selhal jako investor, když během spekulativní bubliny v roce 1719 (South Sea Bubble) prodělal celé malé jmění. „Dovedu vypočítat dráhy planet s přesností na palec, ale nemám tušení, jakým směrem požene šílený dav ceny akcií zítra,“ posteskl si znechuceně.

Newton rovněž působil jako Master of the Mint – šéf královské mincovny. Z té doby se datují některé jeho ekonomické spisy. Dodnes jsou překvapivé svojí banalitou a povrchností. Při vší své genialitě nebyl Newton schopen dát ekonomii jedinou novou myšlenku. Zabýval se stanovením „správného“ poměru ceny zlata a stříbra, aniž by vzal v úvahu nabídku a poptávku. Jeho chápání inflace bylo naivní: za hlavní viníky růstu cen pokládal padělatele a spekulanty. Newtonův analyticko-inženýrský přístup se projevoval ve vymýšlení nových způsobů mučení padělatelů měny a v budování promyšlené sítě špehů. Během pouhých devíti měsíců (od června 1698 do Vánoc 1699) strávil 123 dní v mincovně vyslýcháním dvou set informátorů a padělatelů, z nichž mnozí byli posléze popraveni.

Nikoli nadarmo se dnes termín „sociální inženýrství“ používá téměř výhradně v pejorativním smyslu. Ekonomie, trhy, a v širším smyslu celé řízení státu jsou disciplíny, kde metody úspěšné ve strojním či elektrickém inženýrství nelze úspěšně použít. Francouzský deník Libération se mýlí: politika není průmysl. Nelze úspěšně použít metody řízení průmyslu v organizaci společnosti. Evropskou nezaměstnanost, pomalý hospodářský růst a kritický demografický vývoj nelze řešit metodami vycházejícími z karteziánsko-newtonovského myšlení. Daleko lépe funguje jiný francouzský recept: laissez-faire. Nechte věcem volný průběh.