8.1.05

 

Dobročinnost a miliardáři

Pod pojmem dobročinnost si český občan zpravidla představí konto Míša, pouliční sbírky, adventní koncerty, televizní pořady ve prospěch vozíčkářů, v poslední době též dárcovské SMS. Zkrátka projevy dobré vůle stovek tisíc občanů, kteří dávají korunku ke korunce. Je to část české tradice již od dob veřejných sbírek na stavbu Národního divadla. Do povědomí české veřejnosti zatím příliš nevstoupila “velká” charita – nadace založené a dotované bohatými jednotlivci.

V historii světové kultury, vědy, ale i politiky měla soukromá měla obrovský význam. Miliardáři z USA a západní Evropy věnovali neuvěřitelné sumy na podporu všeobecně prospěšných projektů nejrůznějšího druhu. Obyvatelstvo střední a východní Evropy vděčí za svobodu nejen Ronaldu Reaganovi, ale také spekulantovi maďarského původu Georgi Sorosovi. Jeho nadace Open Society financovala antikomunistické disidenty. Dnes financuje školy, kulturní instituce a jiné organizace v zemích bývalého sovětského bloku.

Z dalších světoznámých charitativních organizací lze uvést Rockefellerovu nadaci. Byla založena v roce 1913 s počátečním kapitálem 250 miliónu dolarů, což byla na tehdejší poměry neuvěřitelně vysoká částka. Nadace podporovala zdravotnictví, vzdělání, vědecký výzkum a umění na celém světě. Hodnota jmění nadace se v současné době pohybuje kolem tří miliard dolarů. Vzdělání, kultura a umění jsou hlavními předměty zájmů dalších velkých nadací nesoucích jména například Andrewa Mellona, Alfreda Sloana, Williama Fulbrighta, atd. Patrně nejznámější světovou nadací je ovšem Nobelova nadace. O jejím zakladateli a účelu bylo napsáno tolik, že není třeba dalších komentářů.

V této souvislosti je nutné upozornit na jednu věc. Významné nadace bývají spojeny se jmény fyzických osob, nikoli firem. Účelem firem je maximalizovat zisk akcionářů. Veřejně prospěšná činnost bývá jen okrajovou prioritou. Naopak pro akcionáře ziskových firem může být charita smyslem života. Vyplývá to z žebříčku lidských potřeb. Jsou-li uspokojeny základní nutnosti, člověk touží po luxusu. Co však může být cílem pro někoho, kdo vlastní řadu luxusních nemovitostí, několik drahých automobilů, jachtu, soukromý tryskáč a navštívil všechna místa na světě, která navštívit chtěl?

Největším luxusem pro extrémně bohaté jednotlivce je něco, co se běžně nedá koupit za peníze: dobrá pověst. Miliardář si může užívat veškerých radostí života, ale v hloubi duše touží po uznání jiných lidí. Například John D. Rockefeller (1839-1937), zakladatel společnosti Standard Oil, proslul značně nevybíravými podnikatelskými praktikami. Toužil však po společenském uznání a proto financoval též vznik University of Chicago a národního parku Great Smoky Mountains. Mimochodem, řada amerických univerzit nese jména velkých mecenášů. Stanford nebo Harvard nejsou původně zeměpisné názvy. Leland Stanford byl bohatý obchodník. John Harvard byl sice “jen” kněz, ale jeho majetek stačil na založení univerzity.

Podnikatel David Seguin vyjádřil význam charitativní činnosti slovy: "Dávání charitám může změnit lidský život. Je to určitě lepší než řídit nové Porsche nebo koupit si nový dům. Moje děti na mě nebudou vzpomínat kvůli krásným autům, která řídím, ale spíše pro to, co jsem udělal pro společnost, rodinu a přátele."

Pro některé kontroverzní podnikatele může být charita prostředkem, jak znovu nabýt dobrého jména. Finančník Michael Milken byl v roce 1989 obviněn a odsouzen za manipulace s cennými papíry k vězení a k pokutě 200 miliónů dolarů. Po odpykání trestu v délce 22 měsíců se Milken doslova vrhl na charitu. Jeho nadace pomohla kromě jiného vyléčit cyklistu Lance Armstronga z rakoviny.

Získá v České republice také své místo “velká” charita? Situace zatím spíše vypadá tak, jakoby čeští podnikatelé byli spíše skoupí. Není to však možná celá pravda. V rámci “lidových” sbírek není příliš zřejmé, jaké procento příspěvků pochází od bohatých a jaké od chudších dárců. Možná, že bychom byli překvapeni. Česká tradice velké charity však existuje – jméno například Hlávkovy nadace má dodnes svůj zvuk.

Budoucí vývoj bude záviset na počtu českých miliardářů a jejich bohatství. Dostatek miliardářů je příznivý pro školství, vědu, kulturu i zdravotnictví. Až Česká republika bude mít první univerzitu založenou díky štědrosti bohatého jednotlivce, stane se skutečně vyspělým státem.

Comments:
K smíchu a malým dětem. Realita je jiná jak nedávno napsal Truthout. Rozdíly v příjmech mohou destabilizovat samu kapitalistickou demokracii-Grennspan. Přečtěte si F.Lundberga.
America´s 60 Families nebo Rich and super rich.
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?