Vladimír Špidla v dubnu 2000 prohlásil, že „Amerika je na začátku úpadku“. Největší světová ekonomika se však dodnes tvrdošíjně odmítá této prognóze podřídit. Odhadovaná míra hospodářského růstu pro rok 2004 činí 4,4 %. Pro srovnání: Německo a Francie dosáhly podobných čísel naposledy v letech 1991, respektive 1989. Růst „eurozóny“ představuje jen 1,8 %. Kladný je patrně jen proto, že poptávka ze Spojených států drží evropský exportní průmysl nad vodou.
Od roku 2003 vytvořila americká ekonomika přes dva milióny pracovních míst. Díky nim poklesla míra nezaměstnanosti na 5,4 %. Německo a Francie setrvávají na svých notorických hodnotách kolem deseti procent. Míra ekonomické aktivity (podíl ekonomicky aktivní populace) představuje v USA zhruba 75 % obyvatelstva, v Německu 71 %, ve Francii 68 %, v Itálii jen 62 %.
Z celkového počtu nezaměstnaných v USA bylo podle údajů z roku 2002 jen 8,6 % nezaměstnaných dlouhodobě, tj. nad 12 měsíců. Ve Francii představují dlouhodobě nezaměstnaní třetinu z celkového počtu, v Německu 47,9 % a v Itálii dokonce 59,2 %. Pokud někdo spadne do evropské „sociální sítě“, s vysokou pravděpodobností se z ní již nevymotá.
Kritici americké ekonomiky poukazují na deficit zahraničního obchodu a státního rozpočtu. Tyto starosti jsou hodně přehnané. Obchodní deficit neznamená v moderní globální ekonomice nic. Kdyby někdo počítal obchodní deficit hlavního města Praha vůči zbytku České republiky a světa, bezpochyby by zjistil, že je hluboce a trvale záporný. Totéž by platilo pro většinu světových metropolí. Statistiky obchodní bilance byly zavedeny v 19. století pro účely udržování rovnováhy v rámci zlatého měnového standardu. Dnes je jejich užitečnost sporná. Nestala by se žádná škoda, kdyby přestaly být evidovány vůbec.
Problém zadlužení naproti tomu není fiktivní. Americký veřejný dluh nyní dosahuje zhruba dvou třetin hrubého domácího produktu. To zní hrozivě, avšak jen do té doby, než se podíváme na zadlužení evropských vlád: Německo a Francie 65 % HDP, Belgie, Itálie a Řecko přes 100 %, průměr eurozóny 70 %. Přesto ratingové agentury prozatím nezpochybňují platební schopnost těchto evropských států. I takto vysoké zadlužení lze zvládnout. Rozdíl je v tom, že Spojené státy úspěšně využívají rozpočtový schodek jako nástroj pro stimulaci ekonomiky, kdežto v Evropě jde o nevítaný a ekonomiku brzdící důsledek přebujelého sociálního státu.
Velké obavy budí růst dluhu amerických domácností v hodnotě bezmála 10 tisíc miliard dolarů. Tato částka bere dech, ovšem pouze do chvíle, než si uvědomíme, že čistý (od dluhu očištěný) majetek amerických domácností dosahuje historicky rekordních hodnot 46 tisíc miliard dolarů. Kdo má majetek, může se zadlužovat bez větších obav.
Americké domácnosti bohatnou z velké části díky zotavení akciových trhů. Z velké části díky středním a menším firmám, které vytvářejí nejvíce pracovních míst. Index malých a středních společností Russell 2000 dosáhl koncem roku 2004 historického maxima. Francouzský „Nouveau marché“ a německý „Neuer Markt“ – akciové trhy pro nové malé firmy – naproti tomu již neexistují. Zanikly po splasknutí evropské spekulativní bubliny.
Nynější růst amerických akcií je dán dobrými finančními výsledky podniků, nikoli davovou psychózou. Velké americké podniky vydělávají více, než kolik investují. Na vrcholu investiční horečky v roce 2000 firmy vydávaly na stroje a zařízení o stovky dolarů více, než kolik činily jejich zisky. Tyto investice se nyní vracejí. Americké společnosti mají též rekordně nízké zásoby zboží. Žádná krize z nadvýroby není v dohledu.
Od roku 1995 lze pozorovat trend nárůstu produktivity amerického průmyslu. Produktivita rostla i dříve. Vývoj během desetiletí 1995-2004 však nemá ani historický precedens, ani obdobu v jiné části světa. Vysoká produktivita nezvýšila nezaměstnanost díky dobře fungujícímu trhu práce. Opět se ukazuje, že pružnost pracovního trhu je alfa a omega dlouhodobého hospodářského úspěchu.
Co z toho vyplývá pro Evropskou unii? EU ekonomicky zaostává tím více, čím hlouběji se integruje. Zejména integrační jádro – Francie, Německo, Belgie – je spíše koulí na noze než motorem růstu. Budoucí směřování nedávno rozšířené unie by mělo být přehodnoceno. Pane Špidlo, zde je námět k přemýšlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat