Lesk a bída čínské ekonomiky

Čínská ekonomika rostla v prvním čtvrtletí 2005 tempem 9,5 % ročně. Tato zpráva je další ze série čísel, která mohou na Západě budit úctu a strach. Při bližším zkoumání však čínská ekonomika vykazuje některé závažné slabiny. Známým problémem je obrovský objem špatných dluhů, jejichž sumu odhaduje nezávislá ratingová agentura Standard & Poor’s na 35 % veškerých úvěrů. Pro srovnání: ztráty českých bank v 90. letech činily něco kolem 500 miliard korun. V přepočtu na velikost české ekonomiky by špatné úvěry čínských bank odpovídaly více než 900 miliardám korun.

Špatné úvěry zatím lze bez závažných problémů sanovat z obrovských devizových rezerv. Ty pocházejí z neméně gigantického přebytku zahraničního obchodu. Teoreticky může čínská ekonomika fungovat tímto způsobem poměrně dlouho. Vyspělý Západ ovšem tímto způsobem dohnat nemůže.

Proč? Hlavním čínským problém je velmi nízká efektivita. Ta se týká zčásti samotných výrobních technologií, které jsou z velké části zastaralé. Ekonom Wenran Jiang z University of Alberta vypočítal, že Čína vynakládá trojnásobek objemu energie na vyprodukování jednotky hrubého domácího produktu ve srovnání se světovým průměrem. Ve srovnání s Japonskem je dokonce sedmkrát méně efektivní. Čínské ocelárny spotřebují na tunu ocele dvojnásobek energie než jejich konkurenti s Koreje nebo Japonska. Pouze 5 % obytných a administrativních budov vyhovuje světovým standardům energetické hospodárnosti. Dokonce i Brazílie nebo Indonésie dosahuje vyšší energetické efektivity.

V dobře fungující ekonomice ovšem neefektivita podobného kalibru nemůže dlouho trvat. Trh záhy „potrestá“ špatně hospodařící podniky. Jejich náklady jsou příliš vysoké a jejich výrobky tudíž cenově nekonkurenceschopné. Jak je možné, že k něčemu podobnému nedochází? Odpověď je jednoduchá: Čína není dobře fungující tržní ekonomika. Ta se totiž skládá nejen z trhu zboží, služeb a pracovních sil, ale také z trhu kapitálu. A právě tento pilíř funguje zoufale špatně.

Čínská ekonomika se vyznačuje mimořádně vysokým objemem investic: kolem 40 % HDP. Kdyby tyto obrovské investice byly vynakládány hospodárně, ekonomika by rostla mnohem rychleji. Uvedená hodnota hospodářského růstu 9,5 % ročně je v kontextu extrémně vysokých investic dosti nevalná. Poválečné Japonsko, Jižní Korea nebo Tchaj-wan rostly srovnatelně rychle při mnohem nižší spotřebě kapitálu.

Obrovské investice vynakládané na neefektivní projekty se musí projevit nejen v trvale vysokém podílu špatných úvěrů, ale také v nízké ziskovosti podniků. Od té se odvíjí mizerné výkony čínských akcií. Navzdory hospodářskému růstu jsou totiž čínské akciové indexy Shnaghai A a Shenzhen A na šestiletém minimu. To je skutečně na pováženou. Zhruba 60 miliónů domácích investorů cítí zklamání a roztrpčení. Mnozí z nich ztratili částky odpovídající desítkám či stovkám tisíc dolarů. Koncem ledna 2005 se jeden nešťastný investor polil benzínem a na protest upálil před budovou Komise pro cenné papíry. Komise zareagovala tak, že umístila vedle vchodu hasicí přístroj, uvádí deník The Wall Street Journal.

Čína se potýká se značnými sociálními problémy: podíl chudých lidí s příjmy pod 2 dolary denně přesahuje průměr Latinské Ameriky. V roce 2004 bylo zaznamenáno 58 tisíc případů nejrůznějších sociálních nepokojů. Osmdesát procent čínských pracujících nemá žádné důchodové zabezpečení, ani státní ani soukromé. K velkému počtu nespokojených chudých lidí nyní přibývá i nespokojená střední třída. Podle výzkumu veřejného mínění provedeného oficiální agenturou Xinhua se špatná výkonnost akciového trhu stala největší starostí. Donedávna nejpalčivěji vnímaný problém – korupce – byl odsunut na druhé místo.

Korupce je další podstatnou příčinou neefektivity ekonomiky a ztrát čínských akcií. Mnohé společnosti trpí v důsledku korupce takovou mírou „tunelování“, že devadesátá léta v české ekonomice proti tomu vypadají jako dětská hra. Čínské úřady sice korupci stíhají a trestají mnohdy i smrtí, ale co naplat – policistů je příliš málo, mnohdy nemají odpovídající finanční vzdělání a často ani motivaci vyšetřovat složité případy. Kromě toho se pozornost úřadů v první řadě obrací na korupci ve státním sektoru. Tunelování v soukromých či polostátních společnostech je obtížně postižitelné.

(psáno pro Hospodářské noviny)