Tvrdost a krutost Valtra Komárka

„Americký sociální systém je prostě jiný, tvrdý a krutý,“ nechal se slyšet Valtr Komárek, ekonomický poradce designovaného premiéra Paroubka. Ve srovnání s Amerikou má prý být naším vzorem sociální stát, který odpovídá „evropské tradici, kultuře, morálce“.

Ano, leckteré rysy současných evropských sociálních států jsou velmi tradiční. Například Německo navazuje počtem nezaměstnaných na tradici počátku třicátých let 20. století. Podobných zvyklostí je více. „Dosáhli jsme úrovně kultury a civilizace, která je odepřena většině Američanů,“ napsal v roce 1942 Joseph Goebbels. Současné evropské opovrhování Amerikou také není nic nového.

Ale nechme Ameriku Amerikou. Nahlédneme-li pod povrch politické agitace, zjistíme, že žádný „evropský sociální model“ vlastně neexistuje. Rozmanitost Evropy nabízí odstrašující příklady, stejně jako vzory hodné následování. Platí to pro všechny oblasti sociální politiky.

Nejprve k vysoké nezaměstnanosti. Ta trápí většinu evropských států. Přesto existují výjimky. Například Švýcarsko, které by sotva někdo označil za „americky“ tvrdou a krutou ekonomiku. „Díky nízké úrovni regulace je pracovní trh vysoce flexibilní. To změkčuje důsledky recesí a vytváří nová pracovní místa během konjunktury,“ praví analýza společnosti Credit Suisse. Míra nezaměstnanosti ve Švýcarsku dosahovala v březnu 2005 hodnoty 3,9 %, a to bez nákladných triků s aktivní politikou zaměstnanosti.

Švýcarské mzdy navíc patří mezi nejvyšší na světě, takže odborářské bajky o sociálním dumpingu nepřicházejí v úvahu. Švýcarsko má nejvyšší míru ekonomické aktivity obyvatelstva v Evropě s výjimkou Islandu. Platí to i pro věkovou kategorii 55-65 let, jejíž příslušníci mívají v jiných zemích s nalezením práce značné problémy.

Když padla zmínka o Islandu, ani tato země nemá pověst asociálního pekla, kde by žebráci spali pod mosty. Na Islandě je ostatně málo mostů. A také málo chudých při míře nezaměstnanosti 2,8 %. Potomci Vikingů jsou skoro o čtvrtinu bohatší než Němci, vyjádřeno v hrubém domácím produktu na hlavu. Důvod: liberální ekonomika, nízká daňová zátěž. Zejména mzdy jsou na Islandu nízce zdaněné, protože tamní průběžný penzijní systém funguje na principu rovného důchodu a vyznačuje se nejnižším objemem státního přerozdělování v Evropě. Neexistuje důchodová daň ze mzdy (alias „sociální pojištění“). Existuje pouze povinný 10% odvod do penzijních fondů.

Islandský průběžný důchodový systém spotřebuje jen necelých 3,5 % HDP ročně a nepředstavuje tudíž zátěž pro ekonomiku. Není náhodou, že se Island vyznačuje na evropské poměry neobvykle vysokou porodností. Díky skromným rozměrům penzijního systému nehrozí demografická krize, která bude v nadcházejících desetiletích doslova decimovat tradiční kontinentální evropské „sociální“ státy.

Skutečný sociální stát by kromě zaměstnanosti a rozumného penzijního systému měl poskytovat také kvalitní zdravotnictví. Světová zdravotnická organizace (WHO) sestavila žebříček zdravotních systémů podle kvality, dostupnosti a spokojenosti pacientů. Na prvním místě se umístila Francie. Čím se vyznačuje francouzské zdravotnictví z ekonomického hlediska? V první řadě konkurencí. Pacient má neomezenou svobodu výběru praktického lékaře, specialisty i nemocnice. Státní zdravotnická zařízení nemají privilegia proti soukromým. Šetřílkové a byrokraté tvrdí, že tento systém vede k plýtvání. Inu, francouzské zdravotnictví je drahé, ale zato poskytuje nejnižší míru standardizované úmrtnosti na světě. A kdo by nechtěl žít déle? Peníze do hrobu si nikdo nevezme.

Pokud někdo myslí vážně, že zdraví je nade všechny hodnoty, měl by se zamyslet i nad francouzským systémem spoluúčasti. Zhruba 75 % nákladů hradí povinné pojištění, zbytek je na pacientech. Mohou platit buď v hotovosti anebo využít komerční připojištění, což v současnosti činí zhruba 85 % Francouzů. Na rozdíl například od socialistického zdravotnictví v Británii si Francouzi smějí na zdravotní péči libovolně připlácet – ale nemusí, protože základní péče je součástí povinného pojištění. Výsledek: se zdravotnictvím je spokojeno 66 % Francouzů, ale jen 40 % Britů.

Nejlepší sociální vymožeností je zkrátka svobodný trh. Ten je nutnou podmínkou pro hospodářský růst a zaměstnanost. A mimochodem, svobodný trh odpovídá evropské kultuře. Přinejmenším od časů Adama Smithe a Frédérika Bastiata.

(psáno pro Hospodářské noviny)