3.10.05

Zahraniční investice: úspěch nebo fiasko

Není snad na světě jediný ekonom, který by neuznával příznivé účinky přímých zahraničních investic. Voliči je milují. Politikové na ně letí jako můra na žárovku. Věří totiž, že zahraniční investoři jsou schopni vyřešit problém nezaměstnanosti. Přímé zahraniční investice však mají i své náklady. Ty jsou mnohdy enormní.

Odborná literatura uvádí rekord z roku 1996, kdy Německo zaplatilo firmě Dow Chemical 3,4 miliónu dolarů za každé vytvořené pracovní místo. O neúčinnosti tohoto snažení vypovídá vývoj německé nezaměstnanosti v následujících letech. Případy, kdy náklady na podporu přímých zahraničních investic převyšují výnosy, jsou velmi časté.

Jak je na tom Česká republika? Na tuto otázku nemá nikdo seriózní odpověď. Agentura Czechinvest samozřejmě poskytuje růžový obraz skutečnosti: investované miliardy, desetitisíce vytvořených pracovních míst, příspěvek hospodářskému růstu, kladná bilance zahraničního obchodu, a tak dále. V tomto obraze není místo pro náklady. Ty přitom znamenají více než jen přímé náklady na přípravu pozemků a dotace na rekvalifikaci. Závažnější jsou nepřímé náklady. V čem spočívá jejich podstata?

Součástí růžového obrazu je i teorie multiplikačního efektu: podpora zahraničních investic údajně stimuluje domácí firmy, které fungují jako subdodavatelé a tvoří tak další pracovní místa. Tato teorie je však patrně mylná. Ekonometrická analýza založená na měřitelných faktech, která by ji podporovala, chybí. Ekonom Marco Neuhaus z Deutsche Bank dokonce nabízí čísla, která dokládají přesný opak. Pokud by totiž multiplikační efekt existoval, makroekonomické údaje by vykazovaly kladnou korelaci nárůstu zahraničních a domácích investic. To se však ve většině východoevropských zemí neděje. Téměř všude je tato korelace záporná.

Studie Deutsche Bank naznačuje, že zahraniční investice vytěsňují domácí kapitál v Maďarsku, na Slovensku, Slovinsku, v pobaltských zemích a na Balkáně. Nejvýznamněji se tento efekt projevuje v České republice. Pro ni Neuhaus vypočítal korelační koeficient v hodnotě -1, který signalizuje prakticky dokonalé vytěsňování.

Podobně hovoří i expert v problematice přímých investic Jacques Morisset: „Velké mezinárodní firmy, zejména v automobilovém průmyslu, jsou obecně v lepší pozici pro vyjednání zvláštních daňových režimů. Stávají se z nich příjemci renty od hostitelské vlády.“ Tato renta jde pochopitelně na úkor podnikatelského sektoru v hostitelské zemi. „Eroze daňové základny [v důsledku investičních pobídek] vede ke zvýšení daňové zátěže a ke vzniku prostoru pro korupci,“ uvádí studie Mezinárodního měnového fondu. „Protože pobídky jsou jednostranně orientovány na velké firmy, dochází k potlačování drobných podniků,“ uvádí dále studie. Menší a střední podniky přitom vytvářejí většinu pracovních míst. Zde je vysvětlení, proč enormní úsilí vynaložené českou vládou na podporu zahraničních firem totálně selhalo jakožto prostředek pro snížení nezaměstnanosti.

Míra arogance některých zahraničních investorů je do nebe volající. V jedné východoevropské zemi se vláda ptala potenciálního zájemce, jaké další výhody kromě daňových prázdnin, dotací a vybudování infrastruktury by si ještě přál. Odpověď zněla: buďte kreativní. Bohatá zahraniční firma tedy vyžaduje od státu kreativitu při vymýšlení dotací, zatímco místním obyvatelům zůstává z jejich platů kapesné po zaplacení všech daní a odvodů. Kde zůstal elementární zdravý rozum?

Proč mají čeští daňoví poplatníci sponzorovat bohaté zahraniční firmy? Ekonomické zdůvodnění neexistuje. Jde jen o politiku. Titulky jako „Česká republika získala dalšího významného investora“ vypadají dobře v novinách. Pracovní místa, která s velkými fanfárami vzniknou díky zahraničním investicím, přijdou draho: na jejich úkor totiž zanikne či nevznikne nejméně stejné množství pracovních míst.

Hospodářský růst takto uměle vyhnaný nahoru lze přirovnat k účinku anabolických steroidů na svalovou hmotu: vypadá působivě, ale podstata je velmi nezdravá. Nikde na světě nenajdeme vyspělou ekonomiku, která by se úspěšně rozvinula jen díky zahraničním investicím. Zahraniční kapitál je sice vítaný, ale představuje jen pověstnou třešničku na dortu. Studie nejrůznějších institucí se shodují v jednom: skutečně dlouhodobý, stabilní kapitál nelze přilákat pomocí daňových prázdnin. Jediným skutečně solidním prostředkem podpory investic – zahraničních i domácích – jsou nízké daňové sazby z příjmů fyzických i právnických osob.

psáno pro Lidové noviny

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dvě (lehce) ekonometrické poznámky. I kdyby korelační koeficient byl skutečně -1, tak to v žádném případě neznamená úplne vytěsňování. Vytěsňování ano, ale nemůžeme říci, jak rozsáhlé. Může to být 1:10, 1:1, nebo třeba 10:1. Jediné, co víme, je, že domácí investice jsou přesně lineární funkcí zahraničních investic, se záporným sklonem (ale nevíme, jak velkým). Druhá poznámka se týká přesnosti takového výpočtu (tj. signifikance výsledků). Máte odkaz na tu studii? Rád bych se na ni podíval.

Anonymní řekl(a)...

Dle mého se i na pražské burze dá docílit slušných výsledků.

Unknown řekl(a)...


Great ?V I should certainly pronounce, impressed with your website. I had no trouble navigating through all tabs as well as related info ended up being truly simple to do to access. I recently found what I hoped for before you know it in the least. Reasonably apotik menjual obat kutil kelamin terbaik