20.1.06

 

Pokus o předpověď americké prosperity

Je těžké cokoli předpovídat. Zejména budoucnost, dodává rčení, které se již stalo součástí ekonomického folklóru. Historie je plná ekonomů, kteří se dokázali řádně znemožnit. Třeba zakladatel finanční ekonomie Irving Fisher z univerzity v Yale: „Akciový trh patrně dosáhl stabilně vysoké hladiny“. Bohužel se této předpovědi dopustil 16. října 1929, doslova několik dní před Černým pátkem na newyorské burze.

Je možné začátkem roku 2006 něco předpovídat bez rizika podobné blamáže? Zde je jeden pokus: „Americká ekonomika bude pokračovat v dosavadním trendu. Dosáhne růstu blízkého potenciálu (tj. 3-4 procenta), při nezaměstnanosti kolem pěti procent. Dolar se nezhroutí, rekordní deficit obchodní bilance Spojených států nebude nic znamenat. USA zůstanou hlavním tahounem světového hospodářského růstu.“

Na základě čeho lze podepřít tuto prognózu? Nemají kus pravdy ti, kteří už dlouhá léta poukazují na dvojitý schodek obchodní bilance i amerického federálního rozpočtu?

Pravděpodobně nemají. Začněme s federálním rozpočtem. Americké veřejné finance nejsou v ideálním stavu, ale v srovnání s většinou evropských zemí jsou přímo v báječném stavu. Oproti zemím jako jsou Japonsko, Čína nebo Indie jsou USA dokonce učebnicovou ukázkou dobré správy státních příjmů a výdajů. Japonsko má veřejný dluh podstatně přesahující jeho hrubý domácí produkt, čínské komerční bankovnictví je černou dírou hltající dotace a Indie má roztříštěný nefunkční a zcela neprůhledný systém hospodaření. Spojené státy jsou pro svoji pozici terčem mnoha kritik, ale jemu tomu tak jen proto, že jejich finance jsou nejlépe viditelné. Žádný krach veřejných financí není na pořadu roku.

Dobrá, ale co obchodní deficit? Není nebezpečný? Není. Představme si rodinu, kde otec pracuje jako letecký inženýr, matka je farmaceutka, syn je programátor a dcera specialistka na reklamu. Žádný člen této rodiny nevyrábí nic hmotného. Veškeré životní potřeby musí dovážet. Obchodní bilance této rodiny je trvale záporná a přece to neznamená, že jednou musí zkrachovat. Nyní si tuto rodinu vynásobme číslem v řádech desítek miliónů: získáme hrubý, ale přece jen výstižný obraz jádra ekonomiky dnešních USA.

Časopis Newsweek se pozastavuje nad tím, že výroba kompozitních součástí křídla nejnovějšího Boeingu bude přesunuta do Japonska. Dobrá, a co má být? Důvodem, proč obchodní bilance Spojených států zůstane trvale záporná, je dokonalejší a hlubší mezinárodní dělba práce. Nikoli nerovnováha. Ta ji dnes ztratila svůj význam.

Nerovnováha obchodní bilance hrála důležitou roli v dobách zlatého měnového standardu, kdy bylo nutné vyrovnávat zlaté rezervy podle vývoje mezinárodního obchodu. Jaký dopad by měla záporná obchodní bilance, kdyby americký dolar byl pevně vázán na zlato? Pro odpověď se stačí podívat do posledních dvou desetiletí 19. století. V roce 1879 byla zaveden konvertibilní, zlatem krytý dolar. Vyšší cenová úroveň v USA ve srovnání se zbytkem světa měla za následek čistý import zboží a odliv měnového zlata. Ten se projevil v poklesu měnové zásoby a následné deflaci. Spojené státy stály před volbou: devalvovat dolar, opustit zlatý standard anebo snést obtíže spojené s deflací. Rozhodly se tehdy pro silný dolar i za cenu, že klesající ceny zboží částečně poškodí ekonomiku, zejména farmáře.

Tato volba měla závažné hospodářské důsledky. Výnosnost zemědělství klesala, farmy byly nuceny zvyšovat efektivitu a pracovní síly se stěhovaly do měst. Americký průmysl získával pozice na úkor zemědělství. Jak by dnes USA vypadaly, kdyby se koncem 19. století rozhodly devalvovat dolar či opustit konvertibilitu? Možná by se vyvíjely spíše jako Mexiko, Argentina či Brazílie. Je to zajímavé téma pro příznivce alternativní historie.

V dnešní době flexibilních měnových kursů je kurs dolaru určován nabídkou a poptávkou na světových finančních trzích. Nelze proto jednoznačně říci, že dolar je podhodnocený či nadhodnocený: jeho kurs odpovídá trhu. Obchodní bilance je spíše reliktem minulosti než užitečnou statistikou. Patrně by se vůbec nic nestalo, kdyby tato statistika přestala být publikována vůbec.

Jiná ilustrace odpovídající podmínkám České republiky: hlavní město Praha má trvalý deficit obchodní bilance se zbytkem republiky a se zbytkem světa. Znamená to snad, že se pražská ekonomika zhroutí? Tato představa by mohl být námětem pro malou televizní komedii, nikoli pro seriózní analýzu.

Předpověď, že americká ekonomika neutrpí úpadek, není tedy příliš riskantní.

psáno pro Hospodářské noviny

Comments:
Mohl byste, pane Kohoute, prosím vás, popsat v některém vašem komentáři postoj ke zlatému standardu? Děkuji
 
Vážený pane Kohoute,
vaše články čtu už léta velice rád, ale jsem pěkný trotl, když jsem teprve dnes našel Váš blog. Ale lépe později, než nikdy. V článku říkáte jasně, kurs dolaru odpovídá trhu, ve Vaší knize Investiční strategie nádherně polopaticky vysvětlujete, že akciový trh nelze časovat ani vybírat akcie, analogicky tuto poučku zobecňuji i na trh měn, ale přesto mám tu drzost se zeptat: kdybyste se měl rozhodovat, v čem držet finanční rezervy, byl by to USD, EUR, CZK, nebo byste rozdělil na třetiny? Vím že do toho vstupují další vlivy, ale zajímá mě Váš názor. Pokud nebudete mít čas, tak se s odpovědí nezdržujte, budu Vás i tak rád dál číst. Přeji pěkný den. S úctou Tomáš Potěšil, info@studentisobe.cz
 
Dobrý den,
Vaše názory jsou zajímavé a neotřelé a čtu je rád. Vaše předpověď je zajímavá- neříká se tomu
"authority blessing" ?
S pozdravem Miroslav Koplík
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?