20.1.06

 

Proč jsme daňoví šampióni

Nejprve dobrá zpráva: daňové příjmy státu rostou, zatímco daňové sazby klesají. A teď ta špatná: vyšší příjmy podněcují vládu k dalšímu utrácení.

Laffer po česku
Čeští ekonomové píšící o Lafferově křivce až donedávna obvykle uváděli jako praktický příklad jejího fungování éru Ronalda Reagana. Během jeho vlády daňové příjmy rostly, zatímco daňové sazby klesaly. Nyní již není třeba dívat se do zahraničí. Nejlepší data potvrzující záporný vztah daňových sazeb a výnosů poskytuje české ministerstvo financí.

Inkaso daně z příjmů právnických osob v roce 2005 dosáhlo o 22,9 procenta vyšší hodnoty ve srovnání s očekáváním státního rozpočtu, uvádějí internetové stránky MFČR. Ve srovnání s rokem 2004 vzrostl výběr této daně o 26,9 procenta. Daňová sazba přitom poklesla z 28 procent na 26 procent. Od roku 2001, kdy byla sazba daně z příjmu právnických osob 31%, rostl výběr daní průměrným ročním tempem 10,9 procenta (do roku 2005 včetně). Růst ekonomiky během téhož období dosahoval přibližné hodnoty 5,8 procenta v běžných cenách. Petr Mach z Centra pro ekonomiku a politiku dokonce zjednodušeně spočítal vývoj implicitního daňového základu během tohoto období – dochází k úctyhodné hodnotě růstu ve výši 14 procent ročně.

Podnikatelé chtějí platit daně
Tyto hodnoty nelze vysvětlit jen hospodářským růstem. K vyššímu inkasu též nepřispěl boom zahraničních investic, které se z větší části těší daňovým prázdninám. Nejvyšší kontrolní úřad uvádí ve své zprávě z července 2004: „Přínos z hlediska daně z příjmů od investorů nebyl nijak podstatný a z hlediska daně z přidané hodnoty převažoval nadměrný odpočet investorů, což byl pro státní rozpočet přínos záporný.“ Nemáme důvod věřit, že se během roku 2005 něco změnilo.

Očividně muselo dojít ke zvýšení daňové disciplíny. Že by šlo o výsledek lepšího fungování finančních úřadů? Ty jsou nyní skutečně přísnější při posuzování některých očividných triků, jako třeba marketingová studie placená fakturou zaslanou z Nizozemských Antil. Přesto mají podniky stále dost možností, jak daně minimalizovat. „Kdo nechce platit daně, neplatí,“ vyjádřil se jeden podnikatel, který si nepřál uveřejnit své jméno.

Faktem zůstává, že stále více podnikatelů platit daně chce. Minimalizace daňového základu totiž má také své náklady i rizika. S poklesem daňové sazby klesá i motivace k únikům. Daňová disciplína se zlepšuje. Nikoli z lásky k vládě, ale zkrátka proto, že „optimalizace“ přestává být rentabilní.

Jak dohnat a předehnat Ameriku
Čeští podnikatelé platí překvapivě vysoké objemy daní, jak uvádí materiál Corporate Income Tax Rates: International Comparisons (Sazby podnikových daní: mezinárodní srovnání) publikovaný v listopadu 2005 Rozpočtovým výborem Kongresu Spojených států. Zpráva amerického Kongresu uvádí, že příjem daní v ČR v roce 2002 činil 4,6 procenta HDP, zatímco ve Francii jen 2,9 %, v Belgii 3,5 %, v Německu 1,0 %, v Kanadě 3,4 %, ve Velké Británii 2,9 % a v USA kupodivu jen 1,8 % celkového výkonu ekonomiky.

Ze všech těchto uvedených zemí má Česká republika nejnižší sazby daní z příjmů právnických osob. A zároveň patří mezi světovou špičku v oblasti výběru podnikových daní.
Naopak americké daně jsou příliš vysoké. „Mezi zeměmi OECD v roce 2003 byla mezní sazba daně z podnikových příjmů třetí nejvyšší,“ uvádí zpráva Rozpočtového výboru. „Americká nejvyšší sazba v hodnotě 39,3 % byla o 6,3 procentních bodů vyšší než medián zemí OECD, tj. 33,0 %.“ Nyní vidíme, proč americké podniky nepřekypují chutí platit takovéto daně.

Jak hluboko lze klesnout
Naskýtá se přirozeně otázka, jak hluboko mohou daňové sazby poklesnout, aby daňové příjmy státu byly maximalizovány. Výše citovaný Petr Mach uvádí v časopise Laissez Faire výpočet, podle něhož by nejvyšší objem daňového inkasa byl dosažen při sazbě 20,75 %. Tento odhad je možná zbytečně „přesný“, ale patrně nebude daleko od pravdy. Optimální sazba z hlediska hospodářského růstu by však byla ještě o něco nižší – asi 15 až 17 procent. Objem daňových příjmů při těchto sazbách by mohl být v zásadě stejný jako při sazbě 26 %.

Nečekaně příznivý vývoj příjmů státního rozpočtu je tedy do značné míry způsoben snižováním daňových sazeb. České daně z podnikových příjmů fungují dobře proto, že jsou ještě „pravicovější“ než jaké byly v USA za Reaganových časů. Bohužel růst výdajů odpovídá expanzi amerického státního rozpočtu v dobách, kdy Kongres byl ovládán levicovými demokraty. To byl důvod, proč Reaganova éra skončila velkým dluhem. Z podobného důvodu i éra vlády ČSSD skončí největším dluhem v české historii.

psáno pro Hospodářské noviny

Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?