Konflikt Západu s islámským extrémismem nabývá na intenzitě: kontroverze kolem íránského atomového programu a spor ohledně karikatur proroka Mohameda tento vývoj jen potvrzují. Začíná se mluvit o bojkotech, a to z obou stran. Obchodní řetězce v některých islámských zemích přestaly prodávat dánské zboží. Na opačné straně pomyslné barikády kolují výzvy k bojkotu zboží a cest do islámských zemí.
Co je to vlastně bojkot? Ve své ekonomické podstatě jde o dobrovolné jednostranné omezení svobodného obchodu. Jeho cílem je ekonomicky poškodit protistranu, zpravidla s cílem donutit ji k určitému jednání. Z podstaty věci vyplývá, že bojkot může být úspěšný tehdy, pokud ztráty bojkotované strany převyšují ztráty strany, která bojkot vyhlašuje. Tyto ztráty samozřejmě musejí být citelné. Ani značné ekonomické ztráty nicméně nemusí bojkotovanou stranu donutit k žádoucí změně chování. Záleží na okolnostech.
Historie zná celou řadu bojkotů, úspěšných i neúspěšných. Samotné slovo pochází od Charlese C. Boycotta (1832-1897). Boycott byl Angličan, který působil v Irsku jako správce pozemků hraběte z Erne v hrabství Mayo. Odmítal snížit nájmy za půdy, pročež Irská pozemková liga vyhlásila na Boycotta v roce 1880 sankce. Ocitl se bez služebnictva, bez podřízených i bez pošty. Obchody mu odmítaly prodávat zboží. Izolace byla nakonec úspěšná, nájemci se domohli snížení sazeb a Boycott odešel. Záhy se jeho jméno stalo trvalou součástí anglického slovníku.
Ostudnou kapitolou představovaly bojkoty židovských obchodů v hitlerovském Německu. Tuto nacistickou tradici dodnes udržuje většina islámských zemí. Například „umírněná“ Malajsie nemá žádné styky s Izraelem, nepovoluje izraelským občanům vstup na své území a Izraelci nesmějí kupovat akcie na kualalumpurské burze. Ze strany Malajsie je tento postup nevýslovně hloupý, protože obě země nikdy neměly jediný vojenský konflikt či územní spor; kromě toho spolupráce s technicky vyspělým Izraelem by pro Malajsii aspirující na roli vyspělé ekonomiky mohla být velmi přínosná. (Vláda sousedního Singapuru je mnohem inteligentnější, s Izraelem spolupracuje velmi úzce k oboustranné vzájemné spokojenosti. Izrael dokonce pomáhal Singapuru vybudovat armádu.)
Islámský postoj k Izraeli je příkladem hloupého bojkotu, který více poškozuje svého iniciátora. Ale nedávná historie zná i velmi úspěšné příklady. Velmi významný byly například Reaganovy sankce na vývoz celé řady technologií do Sovětského svazu v 80. letech. „Účelem ekonomické války nebylo Sovětský svaz »odrovnat«, ale zhoršit jeho již tak vážnou ekonomickou krizi. Aby SSSR zmírnil své ekonomické problémy, musel by přesunout priority od zbrojení a podpory zahraničních satelitů k reformě ekonomiky, což by vedlo k zásadní změně v řízení celé říše, a tudíž ke zmírnění a možná ukončení studené války. Přesně to se také stalo,“ vzpomíná odborník na Rusko a někdejší člen Reaganova týmu Richard Pipes ve své autobiografii Vixi – paměti nezařaditelného. Bojkot však nebyl absolutní: USA prodávaly Sovětům pšenici, aby snížily objem sovětských devizových rezerv.
Zpět k současnosti. Mezinárodní bojkot Íránu by mohl účinně snížit riziko možnosti nukleárního konfliktu v tomto století. Extrémní islám nenávidí západní civilizaci nikoli proto, co dělá, nýbrž pro její podstatu. Totéž platilo v 80. letech pro vztah SSSR vůči USA. Jedinou účinnou politikou byla tvrdá konfrontační linie. Vyjednávání je známkou slabosti Západu a zároveň pobídkou k další agresivitě jeho odpůrců. „Čím bezpečněji se sovětští vůdci cítili, tím agresivněji se chovali,“ uvádí dále Richard Pipes. „Platilo to i obráceně. Jediná doba, kdy byli beze všeho ochotni ke kompromisu, byly roky 1940-41, kdy se báli, že Hitler se obrátí proti nim. Aby si ho usmířili, zahrnovali ho potravinami a strategickými surovinami, a dokonce mu vydali německé komunisty, kteří hledali útočiště v Moskvě.“ Hitler si ochotu ke kompromisu vyložil jako příznak vnitřní slabosti SSSR. Zbytek je historie.
Poučení ohledně Íránu a militantního islámu obecně: usmiřování zlého režimu nefunguje nikdy. Ekonomické poučky jdou v tomto případě stranou, protože protivník uvažuje fanaticky, nikoli ekonomicky. Vyjednávání má smysl jen z pozice síly.
Pokud jde Dánsko – bude zajímavé sledovat, kolik muslimů usazených v této zemi začne bojkotovat tamní komfortní sociální systém a vrátí se zpátky domů: do pásma Gazy, do Bosny nebo do Somálska.
psáno pro Lidové noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat