Ukrajina a komparativní výhody

Ekonomický význam Ukrajiny se až doposud omezoval na poskytování levné pracovní síly středoevropským státům a na imigraci vědců a techniků do USA, západní Evropy a do Izraele. Podle některých odhadů zemi opustila bezmála desetina celkové populace. Ukrajina byla prozatím cosi jako Rusko bez ropy, zato s mnohem větším vlivem oligarchických skupin.

Těch je na Ukrajině celá řada. Nesou neoficiální názvy jako donbaská skupina, dněpropetrovská skupina, prezidentský klan, kyjevská skupina, klan Rinata Achmetova, charkovská skupina, klan Igora Kolomojského, Porošenkova skupina, klan Alexandra Volkova, atd. Tyto skupiny mají přímé vazby na stát a politiku. Vláda zákona v západním pojetí byla velmi slabá. V žebříčku korupce podle Transparency International se Ukrajina v roce 2004 umístila na 122. místě společně například se Súdánem, Nigerem nebo Bolívií. Není proto překvapivé, že zahraniční investoři se zemi zpravidla vyhýbali. Odvážlivci pak často končili špatně: s těžkými ztrátami způsobenými podvody či přemrštěnými požadavky mafiánských skupin na výpalné. V tomto směru si Ukrajina získala ještě mnohem horší pověst než Rusko.

Je však zřejmě jen otázkou času, než se z této země stane normální ekonomika. Jestliže Juščenkova vláda bude mít skutečně poctivé úmysly, může během několika let s pomocí Západu výrazně zlepšit podnikatelské prostředí. Není obtížné si představit, jak se během druhé poloviny tohoto desetiletí Ukrajina stává miláčkem západních investorů. Levná a přitom dosti vzdělaná pracovní síla, rozvinutý těžký průmysl a geografická blízkost Evropě předurčují Ukrajinu, aby se stala univerzální výrobní základnou.

Naskýtá se přirozená otázka, co bude s českou ekonomikou. Těžko si lze představit, jak při zachování dosavadního tempa růstu mezd budou Češi konkurovat Ukrajincům nízkými náklady. Již nyní Česká republika tvrdě soutěží se Slovenskem o zahraniční investice. A nyní si představme ekonomiku, která je počtem obyvatel téměř desetkrát větší než Slovensko. Mezní daň z podnikových zisků na Ukrajině je 25 %, přičemž je pravděpodobný další pokles. Jak bude potom česká ekonomika lákat investory?

Není bohužel pravda, že přímé zahraniční investice mají trvalý charakter. „Spoléhání se na nadnárodní firmy může být riziková rozvojová strategie, protože zahraniční investoři jsou méně zakořeněni v místní ekonomice a mohou rychleji odejít nebo snížit produkci,“ uvádí studie, kterou publikovali ekonomové Andrew Bernard a Fredrik Sjoholm v říjnu 2003. Tento závěr platí pro vyspělé i méně vyspělé země. V Irsku například továrny s majoritní zahraniční účastí vykazují mnohem větší pravděpodobnost uzavření než závody vlastněné Iry. Též se ukázalo, že zahraniční společnosti méně investují do vzdělávání zaměstnanců než irské firmy.

Irský zázrak by samozřejmě nebyl možný bez zahraničních investorů: poskytují zaměstnání 45 % irských pracujících. Ukazuje se ovšem, že nelze spoléhat pouze na ně. Totéž platí pro méně vyspělé země. Například v Indonésii je pravděpodobnost uzavření čistě zahraniční firmy o 20 % vyšší než u domácí firmy, vezmeme-li v úvahu velikost. Úspěch domácích firem bývá zapříčiněn komparativními výhodami, kdežto úspěch založený na zahraničních investicích vyplývá z absolutních výhod. „Ekonomika může ztratit své absolutní výhody přes noc, zatímco komparativní výhody se mohou změnit, ale nikdy zcela nezmizí,“ uvádí Frank Barry, John Bradley a Eoin O’Malley v jiné studii věnované irské ekonomice.

Žádný seriózní ekonom nyní nepopírá přínosy zahraničních investic. Jsou velmi vítaným doplňkem v jakékoli ekonomice, vyspělé i rozvojové. Z různých studií ovšem vyplývá, že termín „rodinné stříbro“ neztratil a patrně nikdy neztratí zcela na významu. Zdravá ekonomika by v rámci stability měla být založena především na domácím kapitálu. Neexistuje žádný důvod, proč by zahraniční firmy měly mít jakékoli výhody, daňové či jiné, oproti domácím firmám. Není ani důvod zvýhodňovat velké firmy oproti malým – právě ony tvoří nejvíce pracovních míst.

Je samozřejmě možné donekonečna držet absolutní konkurenční výhodu nízkých mezd. To však patrně není cíl, po kterém obyvatelé České republiky touží. Proto je nutné vytvořit podmínky pro vznik vyspělého domácího podnikatelského sektoru.