Workoholismus a produktivita

Časové omezení pracovní doby se stalo horkým tématem v Bruselu. Socialisté tvrdí, že neregulovaný pracovní trh by vedl k vykořisťování námezdních pracovníků a k ohrožení základů sociálního státu.

Klasickým omylem socialistů je představa, že práce je jako koláč: rozdělí-li se na víc dílků, zbude na více lidí. Z tohoto klamu vznikl ve Francii návrh na pětatřicetihodinový pracovní týden. Jak dnes víme, experiment nebyl úspěšný.

Nevznikl takový počet pracovních míst, jaký by odpovídal snížení pracovní doby. Pokud nezaměstnanost přece jen mírně poklesla, bylo to spíše díky vzniku nových pozic ve státní a veřejné správě. Omezení pracovní doby se minulo účinkem.

Práce není vzácný statek, který by bylo možné rozdělit na více dílků. Pracovní poměr je právní vztah, který vzniká v případech, pokud je pro obě strany výhodný. Pokud se vláda pokouší do těchto vztahů zasahovat ve prospěch zaměstnanců, zpravidla tím sníží ochotu zaměstnavatelů přijímat nové síly.

Odboráři hovoří o ochraně zaměstnanců. Ta je výhodná pro ty, kteří již práci mají. Ti, kdo jsou bez práce - zejména čerství absolventi - na ni doplácejí.

V řadě zemí západní Evropy vedla myšlenka "práce je koláč, který je možné dělit" k představě, že předčasné důchody pomohou snížit nezaměstnanost. Heslo "Starší, uvolněte místo mladším" vedlo od sedmdesátých let k prudkému poklesu ekonomické aktivity lidí ve věku 55 - 65 let. Tento trend postihl hlavně země jádra západní Evropy a středomořské státy. Projevil se negativně na hospodářském růstu a zprostředkovaně i na zaměstnanosti.

Vraťme se však k pracovní době. Je pravda, že Francouzi pracují méně než ostatní národy s výjimkou Nizozemců a Norů. Podle statistiky OECD z roku 2003 průměrný francouzský zaměstnanec odpracuje jen 1431 hodin ročně. Američané ročně pracují 1673 hodin, Korejci dokonce 2390 hodin.

To však neznamená, že Nizozemci, Norové a Francouzi jsou líní. Právě naopak. Svůj pracovní čas jsou schopni lépe využít.

Ve světové statistice produktivity v přepočtu na pracovní hodinu vede Norsko následované Irskem, Belgií, Nizozemskem a Francií. Norové vytvoří za hodinu práce o 17 procent více hodnoty než Američané a 2,7krát více než Korejci. Odpracují však jen tři čtvrtiny času ve srovnání s Američany a 56 procent času ve srovnání s Jižní Koreou.

(Mimochodem, podle údajů OECD je hodinová produktivita českých pracujících téměř stejná jako v Jižní Koreji. Češi odpracují o desetinu více než Američané.)

Dlouhá pracovní doba není nic skvělého. Platí to zvláště v moderní ekonomice, kde se větší část hrubého domácího produktu tvoří ve službách. Především ve službách intelektuálního charakteru se ukazuje, že předlouhá pracovní doba nevede ani ke zvýšení objemu, ani ke zlepšení kvality ode-vzdané práce. Pracovník, který se chlubí pozdními odchody ze zaměstnání, je vlastně nešťastník, který trpí špatnou organizací času. Heroické pracovní doby některých hrdinů kapitalistické práce svědčí o mizerné produktivitě práce spíše než o čemkoli jiném.

Naopak, zkrácený francouzský pracovní týden sice nepřinesl nová místa, ale přispěl ke zvýšení hodinové produktivity, přinejmenším v některých odvětvích. Nepomohl, ale udělal mnohem méně škody, než se někteří liberální ekonomové obávali.

Zákonné omezení pracovní doby by možná zvýšilo produktivitu, ale spíše by více problémů přidělalo. Některá odvětví služeb jsou zkrátka taková, že by bylo pošetilé předepisovat pracovní dobu od devíti do půl šesté. V každém podniku čas od času nastane krizová situace, kdy je zapotřebí vydržet v práci až do večera, ne-li přes noc. Bylo by příliš těžkopádné řešit tyto eventuality zákonnou normou.

Současný přibližně čtyřicetihodinový pracovní týden není vymožeností dosaženou v boji dělnické třídy s třídou vykořisťovatelů. Jde o výsledek ekonomické rovnováhy. Mezní užitek z delší pracovní doby byl pro pracující dlouhodobě nižší než mezní užitek z volného času. Pro zaměstnavatele je přínos dlouhé pracovní doby znehodnocen nižší produktivitou.

K postupnému omezování délky pracovní doby proto docházelo spíše díky oboustranné výhodnosti. Pokud jde o pracovní dobu, optimální je zlatá střední cesta.

psáno pro Hospodářské noviny