Nezaměstnanost a reklama na diskriminaci

Je-li řeč o integraci menšin a imigrantů, dříve nebo později se začne diskutovat o diskriminaci a předsudcích. Tato diskuse je namístě, protože xenofobie doprovází lidstvo odnepaměti. Již antičtí Řekové dělili lidstvo na občany a barbary. Dnešní Evropané a Američané, vycepovaní politickou korektností, propadají iluzi, že předsudky a rasismus jsou výhradně prohřeškem moderní západní civilizace. Opak je pravdou. Stačí se podívat na některý asijský či arabský film, v němž vystupují Euroameričané. Naopak: současná západní civilizace je jediná, která proti rasismu a předsudkům systematicky bojuje.

Tolerance Západu je do značné míry podmíněna ekonomicky. Evropa si během staletí vyzkoušela, že největší prosperity dosáhly ekonomiky, které byly tolerantní, otevřené a kde předsudky vůči menšinám nehrály zásadní roli: renesanční Itálie, Anglie, severní Německo, Švýcarsko, Holandsko. Naproti tomu netolerantní státy jako Rusko či Španělsko ekonomicky doplácely na svoji nesnášenlivost. V moderní době lze zmínit ekonoma Gary Beckera z University of Chicago, který v roce 1957 dokázal, že v podmínkách konkurenčních trhů představuje rasová či jiná diskriminace dodatečné náklady pro diskriminujícího.

Zajímavé svědectví o předsudcích a jejich ekonomickém významu nedávno podal výzkum provedený v Dánsku. Tamní státní rozhlas a deník Politikem se rozhodly prozkoumat, jaké jsou šance imigrantů na získání zaměstnání. Obě média vyslala pět vyškolených pracovníků, aby pomáhali ostatním imigrantům ucházet se o různá zaměstnání. Výsledek byl překvapivý. Ukázalo se, že největší překážkou jsou předsudky imigrantů samotných. Mnozí z nich si myslí, že získat práci je mnohem obtížnější, než je ve skutečnosti.

Asistenti vyslaní oběma médii našli celou řadu pracovních příležitostí – problém byl přesvědčit nezaměstnané, aby práci přijali. Devětadvacetiletá Anissa Aharaz byla překvapená: domnívala se, že dánští zaměstnavatelé budou mít výhrady k ženám, které nosí hidžáb, nebo které se od majoritní společnosti liší jménem či barvou pleti. Zjistila však, že drtivá většina firem je krajně tolerantní. Co brání vyšší míře ekonomické aktivity přistěhovalců jsou především jejich vlastní předsudky.

Dvacetiletá Arabka Rola El-Dirawi získala pozoruhodnou zkušenost se svými krajany a krajankami žijícími v Århusu. Osmdesát procent imigrantských žen je zde mimo pracovní trh. Rola El-Dirawi zjistila, že lze najít mnoho pracovních příležitostí. Nebyla však schopna přesvědčit ani jednu ze svých rodaček, aby šla pracovat. Nechtěly. Buď preferovaly život v domácnosti anebo jim jejich manželé zakázali jít do práce. Všichni výzkumníci se shodli, že nejdůležitějším opatřením ke změně této situace je pohrozit odebráním příspěvků v nezaměstnanosti palestinským rodinám.

Existuje řada organizací, které se snaží zlepšit život menšin: muslimských imigrantů, Romů a jiných. Většinou pracují se standardním předpokladem, že za neutěšenou situaci těchto menšin mohou předsudky ze strany většinové společnosti. Předsudky ale fungují oboustranně – což ovšem již málokdo zkoumá.

Tyto organizace navíc v dobře míněné snaze pomoci menšinám poskytují širokou publicitu případům diskriminace. Neuvědomují si, že tato snaha jim může i uškodit. Vezměme si příklad romské rodiny, která je z televize trvale ubezpečována v tom, že úroveň diskriminace v České republice je hrozná, a že získat slušnou práci je prakticky nemožné. Jaká bude typická reakce? „Nemá to cenu, shánět práci je škoda času, buďme rádi za sociální dávky.“ Tato „reklama na diskriminaci“ působí i na potenciálního zaměstnavatele. Jaká bude jeho reakce na ustavičnou propagandu? „Nepřijímat Romy je normální,“ pomyslí si. „Takže proč bych právě já měl být výjimkou?“

Problém menšin se podaří vyřešit až (a) trh práce bude ve stavu, kdy zaměstnavatelé budou vděčni za každou pracovní sílu, (b) nezaměstnaní budou jednoznačně preferovat práci před podporou, (c) téma diskriminace bude méně medializováno.

psáno pro Reflex