20.12.05

 

Zimní slunovrat a zákon rozmařilosti

Vánoce jsou dnes především komerčním svátkem. Odhady předvánočních tržeb významně ovlivňují předpovědi makroekonomů ohledně hospodářského růstu, je relativně novým fenoménem. Na vývoji měsíčních maloobchodních tržeb se vánoční nákupy projevují jako ostrý zub. Seřadíme-li jednotlivé měsíce vedle sebe za dobu několika let ve formě sloupcového grafu, dostaneme obrazec připomínající pilu s velkými zuby. Tak mocné je kouzlo Vánoc.

Vynechejme však obvyklé meditace o úpadku všeobecné morálky a o drtivé převaze konzumu nad poezií radostných svátků pohody a lidského sblížení. Skutečností zůstává, že v období kolem zimního slunovratu se mohutně slavilo a konzumovalo již dávno před vznikem křesťanství. Římské Saturnálie nebyly malým svátkem. Statistiky maloobchodních tržeb ze starého Říma se sice nezachovaly, známe jen ústní svědectví. Seneca mladší uvádí v jedno ze svých listů Luciliovi: „Máme měsíc prosinec, kdy většině města vládne ruch a shon. Zákon rozmařilosti vládne všem (v originále „ius luxuriae publice datum est“); odevšad se ozývají zvuky nástrojů, jako kdyby se svátky Saturnálií smísily se všedním dnem.“

Staří Římané údajně dokonce znali i vánoční (vlastně saturnální) stromečky, ale to je vedlejší. Podstatné je, že pro obyvatele Evropy – Římany, Kelty, Germány i Slovany – bylo období zimního slunovratu velmi důležité. V tomto čase se opět začíná prodlužovat den, což je znamení pomalého ústupu zimy. Takováto událost se přece musí radostně oslavit. Tato pohanská zvyklost byla v Evropě natolik zakořeněná, že křesťané raději přizpůsobili datum Kristova narození, než aby bojovali proti nesmírně populárnímu svátku. Prvotní křesťané bojovali proti dávání dárků jakožto římskému pohanskému přežitku, puritáni dárky zatracovali jako ďáblovo pokušení, ale vše marné: lidská přirozenost je už taková. Dárky máme rádi, co naplat.

Jiná věc je předvánoční shon a bezbřehé davy nakupujících. Existuje ale recept, jak si předvánoční nákupy doslova vychutnat v poloprázdných obchodních domech. Je ovšem zapotřebí koupit si letenku do některé asijské budhistické země, kde Vánoce jsou jen záležitostí bezvýznamné hrstky lidí. Obchodníci v Thajsku nebo v Singapuru těžce závidí svým evropským a americkým kolegům vánoční sezónu. Snaží se proto usilovně navodit vánoční atmosféru dekoracemi a hudbou. Marně, místnímu obyvatelstvu svátek slunovratu nikdy nic neříkal, protože pro tamní klima je tato astronomická událost bezvýznamná. Málokterá nákupní zkušenost je tak příjemná, jako procházet se poloprázdným obchodním domem plným vánočních slev za zvuku koledy „Dobrý král Václav“ v centru Bangkoku. (Kdo má ve zvyku utrácet za dárky opravdu hodně peněz – nikoli jako autor těchto řádků, ale opravdu hodně peněz – může ušetřit i cenu letenky.)

Většina Čechů nicméně má ráda své Saturnálie, pardon, Vánoce, se vším, co k nim podle zdejší tradice patří: ozdobený jehličnan, kapr s bramborovým salátem, tradiční televizní pohádky a především hory dárků. Davové nákupní šílenství je nezbytná součást tohoto folklóru.

psáno pro Lidové noviny

Comments:
Pokud vim, misto pojmu konkurencni vyhoda, se v techto pripadech spise pouziva pojem komparativni vyhoda.
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?