16.12.05

 

Proč česká ekonomika neroste rychleji

Údaje o hospodářském růstu České republiky vyvolávají otázku: jak je možné, že ekonomika roste tak pomalu? Celkový růst za rok 2005 patrně ani nepřekročí hodnotu 5 %. To sice není katastrofa – ale triumf vypadá jinak. Nezaměstnanost pak zřejmě nepoklesne pod hranici osmi procent. Toto již katastrofa je.

Ano, lze poukázat, že průměrný růst ekonomik eurozóny je jen 1,6 procenta. Jenže eurozóna z větší části sestává z postupně se rozkládajících sociálních států. Západoevropské ekonomiky jsou v tak zlém stavu, že jim nepomohl ani tak obrovský stimul, jakým bylo pět let extrémně nízkých úrokových sazeb. Měnová zásoba v eurozóně vzrostla meziročně o 8 až 10 procent, podle toho, jaký monetární agregát použijeme jako měřítko. Každá normální ekonomika by na takovýto „lomcovák“ reagovala nejméně pětiprocentním růstem. Nikoli však Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí nebo Francie. Tyto ekonomiky jsou paralyzovány vysokým zdaněním, značným zadlužením (eurozóna má státní dluh 75 % HDP ve srovnání s USA, které mají dluh ve výši „jen“ 66 % HDP) a neefektivními státními výdaji. Evropské sociální státy nemají jinou budoucnost než stagnaci. Neberme si je za vzor.

Dobrým měřítkem není ani Polsko, které kombinuje západoevropský stát blahobytu s postkomunistickou chudobou. Vysoké sociální výdaje brání růstu: v objemu vyplácených důchodů v poměru k HDP se Polsko blíží recesí postižené Itálii. Přidejme vysoký počet pracovníků zemědělství, rozsáhlé území se špatnou infrastrukturou a zjistíme, že polský růst v hodnotě 3,7 % není vlastně tak špatný. Ovšem jako měřítko pro růst české ekonomiky jde o nepřiměřeně nízkou hodnotu.

Pokud jde o Maďarsko, to se v posledních letech potýkalo se špatnou měnovou politikou. Výkony Maďarské národní banky byly, diplomaticky řečeno, neadekvátní dané situaci. Na mysl přichází česká devalvace z května 1997, ovšem v podstatně delším vydání a se „zajímavějšími“ peripetiemi. Růst 4,5 % za těchto okolností není zlý.

Česká ekonomika se však těší unikátní kombinaci příznivých okolností. Například politice České národní banky již řadu let nelze nic vytknout. ČNB je zcela nezávislá na vládě, a je velké štěstí, že pokusy Miloše Zemana o omezení nezávislosti vyzněly naprázdno. Díky ČNB je česká koruna stabilní tvrdou nízkoinflační měnou. Úvěry pro české podniky, ať již vlastněné domácími či zahraničními podnikateli, jsou proto rekordně levné. Také úvěry pro domácnosti, zejména hypotéky, jsou rekordně levné a dostupné. Hypotéční boom táhne spotřebitelskou poptávku. Nepřekvapí proto, že rekordně levný úvěrový kapitál přináší rekordní hodnoty hospodářského růstu. Překvapit snad může jen to, že tento růst není ještě rychlejší.

Dalším význačným růstovým impulsem je dočasná demografická výhoda. Generace narozená v první polovině 70. let vstoupila během posledních zhruba pěti let do nejproduktivnější fáze svého ekonomického života. Mezi dnešními třicátníky je jen malé procento nezaměstnaných, ale značný počet osob s velmi slušným vzděláním a dobrými příjmy. Hrubý domácí produkt táhnou nahoru prostřednictvím soukromé spotřeby.

Ekonomický vzestup generace 70. let se časově kryje s érou velmi nízkých úrokových sazeb a s obdobím, kdy se české banky naučily poskytovat hypotéky rychle, levně a masově. Srovnejme tuto situaci například s rokem 1996. Tehdy banky teprve experimentovaly s nezvyklou myšlenkou půjčovat fyzických osobám na koupi domu či bytu. Hypoték se udělovalo jako šafránu, a to za sazby, které bychom dnes označili za lichvářské. Na skutečnosti, že dnes jsou jedním z hlavních tahounů ekonomiky, nemá přitom zásluhu žádná konkrétní vláda, nýbrž vývoj bankovnictví. Naprosto stejné faktory táhnou hospodářský růst i na Slovensku. Rychlejší hospodářský růst SR oproti ČR je zatím jen z malé části způsoben ekonomickými reformami. Reformní opatření se obvykle projevují až po delší době – často až po deseti letech a více letech.

Platí to především pro reformy penzijních systémů. Dosavadní demografická výhoda se však časem promění v břemeno. Kolem roku 2040 bude český penzijní systém ve velmi zlé situaci. Slováci budou mít výhodu: kumulovaný majetek v penzijních fondech. Český průběžný systém – nebude-li mezitím reformován – bude znamenat hodně studený průvan v peněženkách. Pro všechny: důchodce i daňové poplatníky.

psáno pro Lidové noviny

Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?