7.4.06

 

De Villepin: pro dobrotu na žebrotu

Francouzská vláda po letech marných experimentů s aktivní politikou zaměstnanosti došla k názoru, že trh se nedá ošidit. Dosti odvážně prosazuje nepopulární zákon o prvním zaměstnání (contrat première embauche, CPE). Umožnil by snazší propouštění čerstvých absolventů do 26 let. V této věkové kategorii je ve Francii nezaměstnaných 23-24 procent populace, což je velmi pochmurné číslo. V těchto hodnotách se nezaměstnanost mládeže pohybuje již řadu let. Kromě toho neexistuje žádný výhled na ekonomickou konjunkturu, která by jej dokázala výrazněji snížit.

Jak může snazší propouštění snížit míru nezaměstnanosti? Není to protimluv? Není. Když zaměstnavatel přijímá pracovníka, očekává, že výnos z jeho práce bude vyšší než jeho hrubá mzda včetně všech odvodů. Marxisté hovoří o nadhodnotě, ekonomové o mezním zisku. Jenže každý zisk je v reálném ekonomickém prostředí spojen s určitou mírou rizika. Přijetí čerstvého absolventa je rizikovější než přijetí zkušeného pracovníka. Není zřejmé, zda dotyčný bude skutečně dobrý a jaká bude jeho pracovní morálka. Vysvědčení ani rafinované přijímací pohovory nikdy neodhalí celou pravdu.

Kromě toho je tu aspekt ekonomického cyklu. Firma, která nabere v době růstu mnoho zaměstnanců, může být existenčně ohrožena, pokud v době recese nemůže propouštět. To dvojnásob platí pro malé podniky a pro firmy působící v moderních technologiích. Přitom malé a střední podniky tvoří ve všech normálních ekonomikách hlavní pilíř zaměstnanosti – velké společnosti zaměstnávají překvapivě málo lidí: ve Francii jen asi třetinu všech zaměstnanců.
Vzhledem k vysoké daňové zátěži a obtížím při propouštění je dnes francouzská pracovní síla velmi drahá a riziková. Není proto divu, že se pozornost podniků soustřeďuje na přesun výroby na východ Evropy a do Číny. Lidská práce je též stále ve větší míře nahrazována kapitálem, protože počítače a průmyslové roboty nestávkují. Nahrazování práce kapitálem probíhá i v odvětvích, kde by se to za normálních podmínek nevyplatilo.

Francie má o 13 % vyšší produktivitu na jednu hodinu pracovní doby než Spojené státy, avšak celkově výkonnostně zaostává, protože v důsledku ekonomických deformací Francouzi pracují méně než Američané. Míra ekonomické aktivity obyvatelstva ve Francii je nižší než v USA, přičemž ještě začátkem 70. let byli Francouzi pracovitější než Američané. Nízká míra zaměstnanosti je způsobena ochranou pracovního trhu. Ta zvláště postihuje znevýhodněné skupiny: čerstvé absolventy škol všech stupňů, národnostní menšiny a lidi v předdůchodovém věku. Nejhůře jsou na tom absolventi základních škol bez další kvalifikace, kteří zároveň patří k menšinám. Mezi nimi se míra nezaměstnanosti pohybuje až kolem 40 procent. Míra frustrace je měřitelná četností a silou pouličních nepokojů.

Francouzská vláda se proto rozhodla pomoci mládeži tím, že odstraní jeden z důvodů, proč zaměstnavatelé tak neradi přijímají mladé lidi. Jenže jen menší část studentů si uvědomila, že jde o opatření v jejich prospěch, nikoli proti nim. Ostatní vyšli do ulic. Podpořily je silné francouzské odbory. Zde je nutné podotknout, že zájmy čerstvých absolventů jsou v protikladu k zájmům odborářů. Ti již svoji práci mají a je v jejich zájmu, aby jim mladí absolventi konkurovali co nejméně. Jakékoli uvolnění pracovního trhu mohou vnímat jako ohrožení svých sociálních jistot.

V dlouhodobém měřítku se ovšem ukazuje, že ony „jistoty“ jsou pochybné. Odborově organizovaný dělník je rád, že má práci a může uživit rodinu. Ovšem jen do té chvíle, než jeho dospělé děti celé měsíce či roky marně shánějí zaměstnání. Dočasná „jistota“ se promění v noční můru. Ochrana pracovníků před propouštěním není záruka prosperity, ale šidítko. Pokud odboráři obhájí své „jistoty“, půjde jen o dočasnou výhru – jen do té doby, než se jejich výrobní linka postěhuje do České republiky nebo do Asie.

Skutečná tragédie spočívá v tom, že statisíce mladých lidí se nechají zhloupnout propagandou odborářských bossů, kteří zneužívají studenty pro své mocenské cíle. Odborářští vůdci jsou morálně na stejné úrovni jako hodní strýčkové nabízející dětem v parku bonbóny. A děti jim věří. Tento nedostatek kritického myšlení je špatnou zprávou pro Francii a pro celou Evropu.

psáno pro Lidové noviny

Comments:
Naprosto svama souhlasim a podobna manipulace je videt posledni dobou i u nas kde odbory maji az moc velkou MOC!
 
typická ukázka, že jistoty a prosperita nekráčejí ruku v ruce :-)
 
Naprosto souhlasím, jen se mi zdá teď už jasné, že De Villepin kromě nedostatečné komunikace netrefil "adresáta" těch změn. Nevíte, jak dlohé bylo to zkušební období, proč nezvolil kratší a pro všechny? To mě zaráží a nějak se o tom nemluví.
 
Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?