Ekonomické souvislosti dlouhé zimy jsou dvojího druhu. Za prvé lze počítat, o kolik více zemního plynu se spálí, o kolik poklesne index stavební výroby a kolik mohou činit ztráty způsobené chřipkami a nachlazením. V zásadě však nejde o žádné mimořádně překvapivé informace. Lze dokonce spočítat i ztráty na životech, což je již zajímavější téma. Podle britských údajů je sezónní úmrtnost v měsících prosinec až březen o 23 % vyšší ve srovnání s jinými měsíci. Znamená to 40 tisíc úmrtí, z nichž 60 % lze přímo připsat na konto nedostatečného vytápění nebo tepelné izolace.
Existují však hlubší souvislosti mezi ekonomikou a klimatem. Různé studie se zabývaly vztahem mezi hospodářskou prosperitou a přírodními podmínkami. Vesměs zjistily, že jedním z nejrobustnějších faktorů určujících míru bohatství je vzdálenost od rovníku. Neexistuje žádná chudá severská země (pokud ovšem nepočítáme severní oblasti Ruska, což je ovšem specifický případ). Stereotyp „bohatý Sever, chudý Jih“ je narušován existencí Austrálie a Nového Zélandu, dvou bohatých zemí. Také v rámci Afriky je nejbohatší zemí Jihoafrická republika. Z latinskoamerických zemí pak ekonomicky vyniká Chile a – navzdory problémům státního rozpočtu – také Argentina.
Naproti tomu poblíž rovníku se stěží najde jediná prosperující ekonomika. Na mysli vyvstává Singapur, který ovšem založil kolonista z deštivé Anglie, sir Thomas Stamford Raffles. Obyvatelstvo Singapuru je převážně čínského původu, takže po kulturní stránce se Singapur rovníku dosti vzdaluje. Zdá se, že existuje velmi silný vztah mezi drsným podnebím a prosperitou. Intuitivně není obtížné najít vysvětlení: obyvatelé chladnějších končin se museli mnohem více snažit než obyvatelé tropů, kteří na svoji obživu museli vynaložit mnohem menší úsilí.
Jiné vysvětlení pracuje s tropickými chorobami, zejména malárií a parazity. Tato onemocnění oslabují organismus, což v evropských kolonistech vyvolalo přesvědčení, že domorodci jsou líní. Ať tak či onak, zeměpis hraje roli – a chlad svědčí dlouhodobému růstovému potenciálu, pokud není zároveň doprovázen izolací. To je také důvod, proč například republika Komi, Tyva nebo Altajská oblast nepatří mezi ekonomické tygry, na rozdíl od Islandu nebo Norska.
Znamená to, že obyvatelé České republiky čeká prosperita, pokud se zdejší klima ochladí? Je mimořádně dlouhá zima 2005/2006 předzvěstí budoucího vývoje? A kde vlastně zůstalo globální oteplování, ptali se mnozí promrzlí Středoevropané, když v březnu ještě vydatně sněžilo. Dočkáme se subtropického podnebí ve střední Evropě, anebo nás čeká ladovská zima rok co rok od listopadu až do začátku dubna?
Odpověď: nevíme. Globální oteplování možná probíhá, možná nikoli. Většina klimatologů tvrdí, že jde o hotový fakt, což ještě nic neznamená. O pravdě se ve vědě nehlasuje. Většinový názor také může mít cynické ekonomické zdůvodnění: podobně jako katastrofické filmy, tak i katastrofické náměty pro vědecký výzkum se těší trvalé oblibě. Veřejnosti snadno srozumitelné a zároveň děsivé téma má podstatně vyšší šanci na získání grantu než srovnatelné téma bez katastrofického náboje. Ano, i ve vědě fungují zákonitosti marketingu.
V 70. letech bylo marketingovým hitem globální ochlazování. V roce 1971 publikovali S. I. Rasool a S. H. Schneider v časopise Science článek o efektech oxidu uhličitého a aerosolů v zemské atmosféře. Došli k závěru, že efekt smogu a jiného znečištění převládne, což způsobí „snížení teploty zemského povrchu až o 3,5 stupně Celsia. Pokud vývoj bude pokračovat stejným směrem několik let, tento pokles by mohl stačit ke spuštění nové doby ledové!“ Populární časopis Newsweek v roce 1975 publikoval rozsáhlý článek s titulem „Chladnoucí svět“, v němž se psalo o „varovných znameních, že chování zemského klimatu se začalo měnit“.
Odborníci předpovídali pokles zemědělské produkce, drastický růst cen zemědělských komodit a hladomory. „Bitva o nakrmení lidstva je ztracena. V 70. a 80. letech svět zažije hladomory. Stamilióny lidí bude hladovět navzdory veškerému úsilí, které ještě lze podniknout. Kontrola porodnosti je jediné řešení,“ psal biolog Paul Ehrlich v roce 1968. Dnes se vyspělé státy snaží omezit nadprodukci potravin a mají naopak velké starosti s propastným poklesem porodnosti.
Ekonomika i klima jsou mnohem složitější systémy, než si drtivá většina lidí, včetně mnoha odborníků, je schopna představit. Hrát si na proroka může být riskantní. Nicméně přece jen jedno malé proroctví na závěr: kdo si na příští zimu domů pořídí pořádnou tepelnou izolaci, nebude litovat.
psáno pro Hospodářské noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat