18.2.05

Lafferova křivka a vymyšlený závod ke dnu

Evropské levicové síly jsou silně znepokojeny jevem, který nazývají „závod ke dnu“ (race to the bottom). Konkurence mezi státy prý povede ke stavu, kdy daňové sazby postupně klesnou až k nule. Příjmy státu nakonec téměř vyschnou. Důsledky prý budou hrozivé: rozvrat sociálního smíru, zánik veřejných služeb, nekontrolovatelné pouliční gangy, degenerace společnosti na hrstku boháčů a zástupy nuzáků. Jaká strašná budoucnost nás čeká s nižšími daněmi!

Tyto obavy jsou ovšem nesmyslné. Daňové příjmy západních zemí jsou v současnosti vyšší, než byly v roce 1960 (vyjádřeno vzhledem k výkonnosti ekonomiky). V průběhu dvacátého století objem daní vybíraných ve vyspělých státech neustále rostl. Teprve během 80. až 90. let došlo ke zpomalení růstu podílu státu na ekonomice.

Například Německo vybíralo v roce 1960 na daních 35,2 % hrubého domácího produktu. To bylo v dobách, kdy se hovořilo o hospodářském zázraku. V roce 1980 stouplo daňové inkaso na 45 % HDP. Na této hladině se německé veřejné příjmy drží s malými výkyvy doposud. Není nijak překvapivé, že takto vysoká zátěž způsobila zastavení hospodářského růstu. Podle odhadů společnosti Williams de Broë šlo o ztrátu hospodářské dynamiky v hodnotě 2,6 % HDP ročně. Německo proto již dávno není hospodářským zázrakem.

Ke stabilizaci příjmů došlo i ve Velké Británii na přibližně 38 % a v Belgii na 49 % HDP. Je zřejmé, který z těchto dvou států je proslulý rychlým růstem ekonomiky a který naopak stagnací a vysokou nezaměstnaností.

Zvláštním případem je Irsko. V této zemi totiž daňová zátěž poklesla z 54 % HDP v roce 1986 na současných 35 %. Kdepak dotace z EU nebo podobné nesmysly – bylo to radikální snížení daní, které nastartovalo irský zázrak! Povšimněme si, že úrovní daňové zátěže se současné Irsko podobá Německu padesátých let. Podobnost, která není čistě náhodná.

V některých zemích Evropy lze ovšem pozorovat nepřetržité daňové bobtnání. Francouzské daňové příjmy rostly ze 37,3 % HDP (1960) přes 46,1 % (1980) až na více než 50 % v druhé polovině devadesátých let. Podobně nenasytný je stát i v Itálii. Jen velmi mírnou „odtučňovací kúru“ prodělal stát ve Španělsku, kde objem výběru daní poklesl z 52 % v roce 1980 na hodnotu mírně pod 50 % HDP. Také na těchto příkladech je zřejmé, že zbytnělé příjmy a výdaje státu ničí hospodářský růst a způsobují nezaměstnanost. Sociální stát není řešením, nýbrž příčinou těchto problémů. Podle společnosti Williams de Broë způsobily vysoké daně v těchto státech pokles ekonomické výkonnosti o 2,3 až 2,6 % ročně ve srovnání s růstovým potenciálem z roku 1960.

„Závod ke dnu“ je výmysl. Odumírání sociálního státu se nekoná. S klesajícími daňovými sazbami příjmy států nezmizí, přestože mezní daňové sazby se každoročně krátí. V roce 1980 byla typická sazba daně z podnikových příjmů vyšší než 50 % a nebyly výjimkou ani podstatně vyšší sazby. V roce 1995 byla průměrná sazba daně z příjmů 45 % v rámci EU. V současnosti je evropský průměr této daňové sazby poblíž 30 % a evropské podniky stále platí větší a větší objemy daní. V roce 1993 představovaly podnikové daně 6,2 % z celkových daňových příjmů Evropské unie. V roce 2001 jejich podíl vzrostl na 8,9 %.

Tyto údaje jasně dokládají, že Lafferova křivka v evropské praxi funguje velmi dobře: snížení mezních daňových sazeb mělo za následek růst objemu daňových výnosů. Zastánci vysokých sazeb často namítají, že firmy, které se vyhýbají placení vysokých daní, se budou vyhýbat i placení nižších daní. Praxe ukazuje, že tyto námitky jsou zhola neopodstatněné. Proč: daňová optimalizace má také své náklady, které nejsou zanedbatelné. Kromě toho je spojena s rizikem. Ukazuje se, že podnikatelé celkem ochotně platí nízké daně, namísto aby věnovali svůj čas a intelekt vymýšlení složitých schémat, jak se placení daní vyhnout.

Evropské vlády si to dobře uvědomují. Počínaje lednem 2005 došlo ke snížení mezních sazeb z podnikových příjmů ve třech evropských ekonomikách. Nizozemí snížilo daně na 31,5 % (ze 34,5 %), Rakousko na 25 % (ze 34 %) a Portugalsko na 27 % (ze 37 %). Pro českou ekonomiku je zvláště důležité sousední Rakousko. Patrně nedojde k destrukci rakouského sociálního státu v důsledku malého objemu vybraných daní. Sociální státy mají vždy problémy s velkými výdaji, nikdy s malými příjmy.

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Možná by bylo zajímavé se podívat, kolik činí daň z HDP u nových států EU včetně ČR. Tlak ze západní osy Německo - Francie je dostatečně známý... ;) Milan

Anonymní řekl(a)...

Je přece naprosto zřejmé a historií vyzkoušené, že silný sociální stát není dlouhodobě udržitelný. Sociální stát ve smyslu silné státní administrativy, která hodně vybírá, aby mohlo hodně rozdávat.

Jedinou výjimkou v tomto ohledu bylo v minulých letech možná Švédsko, které však v současné době také ztrácí dech a dříve spokojeným lidem dochází trpělivost.

V mém tvrzení je tedy klíčové ono slovo dlouhodobě, což při čtyřletém volebním období hraje pro naše politiky (a pro populisticky zamnipulované voliče) pramalou roli...

Anonymní řekl(a)...

Kvota podielu vybranych dani an HDP je sice zaujimava, ale zaujimava je ak kvota celkovych vydajov sposobenych statom. Do toho okrem dani treba pocitat aj vydaje napriklad za danoveho poradcu, straty sposobene tym, ze musim robit veci, ktore by som bez statneho zasahu robit nemusel a naopak nemozem robit veci, ktore by som robit chcel... tato kvota by v Nemecku nebola 45% ale aspon 55%

Anonymní řekl(a)...

Podla udajov OECD z roku 2000 bolo celkovo v Nemecku vybrate na daniach
37,8 percenta HDP, vo Velkej Britanii to bolo 37,7 percenta. Vo Svedsku spominany udaj predstavoval 53,3 , v Dansku 48,4, vo Finsku 46,5 a v Norsku 40,2 percenta.
Napriek tomu severske krajiny (spolu s UK) patria k uspesnejsim krajinam, kym Nemecko stagnuje.
Podla Svetoveho ekonomickeho fora je najkonkurencieschopnejsiou krajinou Finsko. (3. Svedsko, 5. Dansko, 6. Norsko; 2004-2005). Krajinou, ktora je najviac schopna vyuzivat najnovsie IT technologie je podla tyzdennika The Economist Dansko. Tretím je Švédsko , štvrtým Nórsko a piatym je Fínsko. Svedsko ma najviac uzivatelov internetu na svete a ma najvacsie vydavky na vedu a vyskum vo svete(3,8 z HDP, 2001 OECD).

Anonymní řekl(a)...

odla udajov OECD z roku 2000 bolo celkovo v Nemecku vybrate na daniach
37,8 percenta HDP, vo Velkej Britanii to bolo 37,7 percenta. Vo Svedsku spominany udaj predstavoval 53,3 , v Dansku 48,4, vo Finsku 46,5 a v Norsku 40,2 percenta.
Napriek tomu severske krajiny (spolu s UK) patria k uspesnejsim krajinam, kym Nemecko stagnuje.
Podla Svetoveho ekonomickeho fora je najkonkurencieschopnejsiou krajinou Finsko. (3. Svedsko, 5. Dansko, 6. Norsko; 2004-2005). Krajinou, ktora je najviac schopna vyuzivat najnovsie IT technologie je podla tyzdennika The Economist Dansko. Tretím je Švédsko , štvrtým Nórsko a piatym je Fínsko. Svedsko ma najviac uzivatelov internetu na svete a ma najvacsie vydavky na vedu a vyskum vo svete(3,8 z HDP, 2001 OECD).
Neprecenujeme dopad vysky dani? Existuju aj ekonomicky uspesne krajiny s vysokym danovym zatazenim.
Ak mozeme verit statistikam OECD Nemecko nema az take vysoke danove zatazenie, ale je porovnatelne s danovym zatazenim Velkej Britanie.

Anonymní řekl(a)...

Je zajímavé posuzovat názory pana Kohouta s odstupem času, jak je ověřuje skutečný ekonomický vývoj. V článku chválí Irsko coby hospodářský zázrak - a ejhle, v roce 2011 migruje z bankrotujícího Irska tisíc lidí měsíčně. Podobně Řecko, v němž snížila daně pravicová vláda, podobně Španělsko a Portugalsko s evropsky podprůměrnými daněmi. Naopak, jak upozorňoval již zesnulý Eduard Janota, státy s vysokými daněmi jsou v čase současné krize nejstabilnější.

Anonymní řekl(a)...

Je zajímavé posuzovat názory pana Kohouta s odstupem času, jak je ověřuje skutečný ekonomický vývoj. V článku chválí Irsko coby hospodářský zázrak - a ejhle, v roce 2011 migruje z bankrotujícího Irska tisíc lidí měsíčně. Podobně Řecko, v němž snížila daně pravicová vláda, podobně Španělsko a Portugalsko s evropsky podprůměrnými daněmi. Naopak, jak upozorňoval již zesnulý Eduard Janota, státy s vysokými daněmi jsou v čase současné krize nejstabilnější.

Anonymní řekl(a)...

Pan Kohout je v první řadě ignorant, který zapomněl ukázat na to nejdůležitější - V EU se posledních 30 let neustále snižují daně pro právnické osoby a navyšují přímé daně, takže reálný růst ekonomik mají na starost ti nejchudší, kteří jsou pořád chudší a ke kterým se v případě nouze staví stát zády. Kromě toho - která země na zemi je nejzadluženější? - není to žádná země třetího světa, ale Spojené státy Americké...Většinu asi překvapí, že na druhém místě je Japonsko, které se nám představuje jako soběstačná vyspělá země. Takže jako vzor se nám tady předhazují nejzadluženější země - proč?

Anonymní řekl(a)...

Bohužel, bohužel, článek obsahuje mylné závěry plynoucí z Lafferovy křivky. Autor nezná vůbec například text
http://www.outsidermedia.cz/Zneuziti-Lafferovy-krivky--1.aspx

Anonymní řekl(a)...

Pan Kohout je ekonomický scholastik, který se drží dogmat orthodoxní (neoliberální) ekonomie, které jsou v naprostém rozporu s realitou.

Jeho názory prověřuje čas, stačí se projít jeho názory před pár lety a současný stav. Mantry stále stejné, realitu si upravuje, jak se mu to hodí.

Problém je ve zkorumpovaném systému, do kterého se soudobý kapitalismus postupně přeměnil.

Systém založený na kvantitativním uvolnování a podobných privilegiích, nemůže odrážet žádnou tržní realitu, nefunguje podle ekonomických manter, které autor pořád kolem dokola vytrubuje.

Je už jen otázkou času, jak dlouho budou lidé tyhle prázdné a falešné názory akceptovat.....
Ztráta času...