Francouzi nemají rádi kapitalismus. V nedávném mezinárodním průzkumu veřejného mínění nesouhlasilo 50 procent Francouzů s tvrzením „svobodné podnikání a ekonomika volného trhu je nejlepší systém, na němž by měl být založen svět.“ Jen 36 procent s tímto výrokem souhlasilo. Byl to „nejlevicovější“ výsledek v rámci průzkumu. Pro srovnání, téměř tři čtvrtiny dotázaných Číňanů jsou pro kapitalismus, ke kterému se přiklánějí i Rusové – navzdory bolestným zkušenostem z obtížné ekonomické transformace.
Výsledek průzkumu rezonuje i se studentskými protesty proti návrhu zákona o prvním zaměstnání. Zákon měl usnadnit propouštění (a tedy i přijímání) mladých lidí do 26 let věku. Vzhledem k mohutným studentským a odborářským demonstracím byl návrh odložen ad acta.
Proč jsou právě Francouzi tak silně „doleva“? Podle jedné teorie jde o intelektuální dědictví historie. Francie byla vždy politicky centralizovaná, role státu v ekonomice byla vždy významná. Ale z Francie pochází i řada liberálních myšlenek („laissez-faire“) a řada liberálních ekonomů: Frédéric Bastiat, Gustave de Molinari, Antoine Augustin Cournot a mnozí další. Také v současnosti má Francie řadu významných ekonomů, kteří jsou pochopitelně též liberálně orientováni (termín „levicový ekonom“ je koneckonců stejný protimluv jako například dietní sádlo, nealkoholická vodka nebo realistický volební program).
Deník International Herald Tribune přišel s hypotézou, že takřka celonárodní levicová orientace je způsobena tamními metodami výuky ekonomie na středních školách. Zatímco na většině univerzit se učí standardní ekonomie, středoškolské učebnice jsou spíše směsicí sociologie, veřejné administrativy, nauky o fondech Evropské unie a propagace státu. Nechybí marxismem inspirované teze o konfliktu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Z ekonomické teorie se objevuje keynesianismus, ovšem v tak bizarní podobě, že by v něm lord Keynes stěží poznal své myšlenky. Jsou zde perly jako „nelze snižovat mzdy, protože jinak by se roztočila deflační spirála, která by vedla k vysoké nezaměstnanosti“. Nechybí ani různé varianty tvrzení „zdroje tu jsou“ citované v souvislosti s tvorbou pracovních míst dotovaných vládou. Přesně tato hesla se objevovala na demonstracích. Podle stávkujících studentů jsou cestou k zaměstnanosti dotace a vyšší platy. Flexibilita? V zemi, kde tři čtvrtiny mládeže touží po kariéře státního zaměstnance, jde o neslušné slovo. Tento názor dodnes podporují absolventi proslulé École Nationale d'Administration (ENA).
Ta až donedávna rovněž učila zploštělou interpretaci ekonomie založenou na centrální roli státu, jak připouští sám ředitel této prestižní školy Antoine Durrleman. „ENA sledovala kurs směrem k plánované ekonomice,“ vysvětluje v rozhovoru s deníkem IHT. „Až do roku 1986 u nás vláda regulovala cenu bagety.“ Zároveň Durrleman ujišťuje, že osnovy ENA byly nedávno u ekonomických předmětů podstatně modernizovány a přiblíženy realitě tržní ekonomiky a podnikání.
Francie se tak časem dočká ekonomicky vzdělaných politiků, kterých má dnes nedostatek. Patří k nim ministr financí Thierry Breton, který neabsolvoval ENA a který hodlá založit Radu pro ekonomické vzdělávání. Kromě toho se formuje i hnutí zdola. Zdaleka ne všichni studenti pokládají vysoké daně, státní dotace a regulovanou ekonomiku za společenský ideál. Existuje politická strana Alternative Libérale, která má v programu obhajobu zájmů mladých lidí.
„Francie umírá na nedostatek svobody,“ prohlašuje její mluvčí Sabine Heroldová. Ta si získala již ve věku 21 let (v roce 2002) přezdívku Mademoiselle Thatcher. Ano, Francie má ještě naději.
psáno pro MF Dnes
5 komentářů:
Bohužel celý článek je ukázkou naprosté arogance autora.
Předně nic přesně definovatelného jako levice a pravice neexistuje. Vůbec nelze říci, že levice odmítá svobodný trh a pravice ho vítá. Podívejte se například na levice vs pravice, kde je tato nesmyslnost dostatečně objasněna.
Druhý problém spatřuji v tom, že byla-li tato otázka doslova tak jak je uvedena v článku, je odpověď NE jedinou správnou i pro ekonomického liberála. Protože žádný systém není univerzální a platný pro všechny podmínky. Mohou vypuknout krize kdy je centrální řízení minimálně po nějakou dobu nezbytné.
Stejně tak předpokládat, že jsme na vrcholu společenského vývoje a nic nového již lidstvo neobjeví, je sporné. V historii jistě bylo feudální zřízení daleko výkonější než neorganizované tlupy sběračů. Kapitalismus je pravděpodobně jen dalším stupněm, který se bude časem obměňovat nebo bude nahrazen.
A konečně ten propagandistický závěr. Z pohledu autora je zjevně levice něco špatného, pod co zahrnuje odlišné názory než má sám. Tedy jedinou nadějí je, že vzdělaní, pokrokoví, inteligentní jedinci tento špatný směr odvrátí. Malá lekce demokracie by autorovi nezaškodila, toto by se neztratilo ani v totalitním Rudém právu.
Doporucuji knihu Pravice a levice od N. Bobbio. Autor (levicak) vyvraci nazor, ze toto deleni je jiz zastarale. Kniha se setkala s velkym ohlasem po celem svete.
Levice a pravice - to jsou dva protiklady v přístupu k jedinci i ke společnosti. Jsou to ideologie, které obě se rozvrstvují na více úrovní. Mně osobně o nich velmi působivě informovala kniha A. Swifta Politická filosofie.
Mimochodem - s mrzoutem bych si docela rád podiskutoval.
Rozdělení a levici a pravici vzniklo za francouzské revoluce v Ústavodárném shromáždění, kdy zastánci konzervativních názorů a monarchie si náhodně sedali, z pohledu předsedajícího, doprava, tedy vlevo a zastánci změny (hlavně republikáni) doleva, tedy vpravo. A o tom to je.
Několik poznámek k předchozím komentářům.
Levice je ideologie. Smůla čehokoliv co se nazývá pravicí je v tom, že nemá žádnou ideologii. Nemá nic na čem by hromada komunistů, fašistů, bolševiků a levičáků mohla přežívat v nepřehledných státních strukturách a dotacích. Na rozdíl od čehokoliv levicového nekrade pravicový přístup občanu prostředky, aby je pak použil proti němu.
Co se týká Francie samotné, to je opravdu dílo. Myslím, že historicky Francouzi vyvraždili v populaci veškerý genetický kód, který by odpovídal pravici. Co nevyvraždili, uteklo. V komunistickém bloku nikdo z obyvatel v komunismus nevěřil. Ve Francii tomu bohužel poté, co tam celá desetiletí řádila guillotina, věří polovina národa. Hrozné.
Okomentovat