Jaké výnosy penzijních systémů lze očekávat?

Diskuse o penzijních systémech často opomíjejí důležitý aspekt: s jakým zhodnocením může počítat klient, který po dlouhá desetiletí odvádí peníze do průběžného systému (pokud se na tento systém budeme dívat jako na svébytný typ investice) anebo spoří v penzijním fondu.

Z hlediska výnosů se nic nevyrovná včasnému vstupu do průběžného penzijního systému. Pečlivé americké statistiky evidují záznamy o první důchodkyni, která odešla do penze v rámci federálního systému Social Security Administration (SSA). Jmenovala se Ida May Fullerová. Do průběžného systému se přihlásila v roce 1937 a celkově během následujících tří let zaplatila na důchodové dani ohromující obnos v hodnotě 24 dolarů a 75 centů. První důchod obdržela 31. ledna 1940 ve věku 65 let. Šlo o částku 22 dolarů a 54 centů. Slečna Fullerová (nebyla vdaná a neměla děti) se dožila sta let. Během pětatřiceti let na penzi obdržela sumu v celkové výši 22 888 dolarů a 92 centů: pohádkové zhodnocení necelých pětadvaceti dolarů, i když uvážíme vliv inflace.

Vrstevníci slečny Fullerové mohli počítat s průměrným zhodnocením penzijních odvodů zaplacených SSA ve výši zhruba 25 % ročně. Podle zjištění amerického Generálního účetního úřadu (General Accounting Office) „průměrný implicitní výnos od zavedení průběžného systému soustavně klesal. Inflačně očištěné výnosy prvních důchodců v roce 1940 přesahovaly 25 % per annum. Současní důchodci mohou počítat se zhruba 4% reálnými výnosy a generace narozená v 50. letech (baby boomers) s 2% zhodnocením.“ Dlouhodobě počítá GAO s poklesem zhodnocení k úrovni 1 %.

Tato čísla nevypadají katastroficky. Musíme ovšem vzít v úvahu, že americký průběžný systém je relativně celkem slušně řízené letadlo. Při odvodech z hrubé mzdy v celkové výši 15 % si SSA udržuje kladnou bilanci a má značné rezervy. Je zde tudíž dobrá šance na měkké přistání, tím spíše, že americká populace podle demografických projekcí vzroste během období 2000-2050 o 44 %.

Zcela jinak vypadá situace v České republice. Systém dočasně není v deficitu, ale nemá žádné rezervy. V žádném případě není dlouhodobě stabilizovaný. Demografický vývoj ČR vypadá hrozivě. Česká republika bude v následujících desetiletích čelit vlnám ekonomické emigrace mladší a vzdělanější části populace. Tito lidé budou prchat před vysokými daněmi, podobně jak již dnes činí mnozí mladí Švédové, Dánové a Francouzi. Nynější pracovníci a studenti rozhodně nemohou počítat s tím, že ve na důchodech dostanou více, než kolik odvedou České správě sociálního zabezpečení. Míra výnosu této „investice“ je jednoznačně záporná pro kohokoli s průměrným nebo vyšším platem.

Dříve narození účastníci průběžného systému jsou na tom vždy lépe. Každý průběžný penzijní systém je ve své podstatě hrou typu letadlo. Kdo nastoupí nejdříve, dělá kapitána. Pozdě příchozí (tj. mladší generace) dělají cestující. Tedy hloupé „kořeny“, kteří celou legraci nakonec zaplatí.

Existuje něco horšího než průběžný systém? Jistěže ano: špatně řízené penzijní fondy. Například v 90. letech došlo v amerických zaměstnaneckých penzijních fondech k řadě zpronevěr. Z nich nejvíce do očí bijící nastala ve fondu odborové organizace International Brotherhood of Teamsters. Ztráty způsobené byly enormní. Vedení si platilo enormní platy a vydržovalo služební tryskáče. Jiný příklad nabízí penzijní fondy spravované izraelskou odborovou centrálou Histadrut. Odboroví předáci naslibovali svým členům hory doly. Jejich majetek však spravovali tak, že daňoví poplatníci museli dát ekvivalent pěti miliard dolarů.

Docházíme k zajímavému poznatku: skandály se týkají téměř výhradně podnikových či zaměstnaneckých penzijních fondů. Soukromý finanční sektor vychází ze srovnání skvěle. A jaké zhodnocení lze u něho očekávat? Pro ilustraci, americký penzijní fond CREF Stock Variable Annuity dosáhl během období 1952-2004 průměrného reálného výnosu zhruba 7,6 % ročně (po odečtení všech poplatků). U fondů zaměřených na pevně úročené cenné papíry je nutno počítat s nižšími výnosy: reálně asi 3-4 % ročně.

České penzijní fondy nesou o něco méně, neboť se potýkají se špatnou legislativou a vysokými náklady. Tento problém je však řešitelný mnohem snáze než záporné výnosy průběžného systému.