Jak funguje zdravotnictví bez ministra

Představme si, že namísto chirurga postavíme k operačnímu stolu ekonoma. Takovýto nehumánní pokus by stěží skončil jinak než těžkou újmou na zdraví pacienta. A nyní si představme jiný experiment: ministerstvo zdravotnictví řízené lékařem. Jaký bude rozdíl? Především v počtu předčasně zesnulých. Ekonom u operačního stolu by nikdy nedokázal nadělat takové škody jako lékař, který se snaží řídit financování zdravotnictví bez elementárních znalostí financí a ekonomie.
Málokterá oblast dlouhodobě trpí takovým nedostatkem zdravého rozumu jako právě financování zdravotnictví. Proto stojí za to vzít v úvahu, jak se financuje lékařská péče v zemi, kde pragmatismus znamená vše a ideologie nic: ve Švýcarsku. Žádný systém zdravotnictví nelze označit za dokonalý. Na švýcarské zdravotnictví si však stěžuje skutečně málokdo. Je schopno poskytovat služby jak hlavám států, tak chudým. Včetně přistěhovalců z nejrůznějších zemí, kteří představují zhruba pětinu obyvatelstva.
Jaké poučení je podstatné? Zdravý švýcarský rozum říká, že trh je nejlepším řešením v téměř všech oborech lidské činnosti, tedy i v poskytování zdravotnických služeb. Veřejné financování nastupuje teprve tam, kde soukromý sektor nedostačuje. Veřejné přitom nutně neznamená státní. Švýcarské zdravotnictví je extrémně decentralizované, Švýcarsko nemá ministerstvo zdravotnictví. Každý kanton a samosprávná oblast se stará o regulace, akreditaci nemocnic a financování sám. Celkově tedy v zemi se sedmi milióny obyvatel funguje 26 mírně odlišných systémů. Existuje sice Federální úřad pro veřejné zdraví, ale jeho kompetence nejsou velké. (Je zajímavé, že jeho ředitelem je v současnosti patolog.) Český byrokrat si okamžitě musí pomyslet cosi o chaosu. Ekonom však vidí jiný jev: konkurenci.
V zemi platí povinnost zdravotního pojištění, a to i pro cizince s pobytem delším než tři měsíce. Podobně jako v České republice zde funguje systém vzájemně si konkurujících zdravotních pojišťoven, jichž je kolem devadesáti. Výběr pojišťovny, praktického lékaře či specialisty je naprosto svobodný. Financování z veřejných prostředků má asi 15% podíl. Dalších zhruba 10 % hradí starobní či invalidní pojištění. Zdravotní pojišťovny platí bezmála polovinu výdajů. Přibližně čtvrtinu hradí přímo pacienti. O zbývající podíl se dělí kantony, města a federální vláda.
Žádný úředník neurčuje, kolik peněz celkově „poteče“ do zdravotnictví. Žádný byrokrat nediktuje, že pojišťovna má nemocnici platit například 158,40 Kč za hodinu provozu operačního sálu (což je mimochodem suma, na kterou si v tisku nedávno stěžoval profesor Pavel Pafko). Vše je záležitostí tržních vztahů mezi pacienty, pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Zákon pouze stanoví, že základní pojištění musí být poskytováno na neziskovém principu. Zisk přinášejí pojišťovnám nadstandardní programy.
V systému založeném na nabídce a poptávce není pacient prosebníkem odkázaným na milost a nemilost bohů v bílých pláštích, ale váženým klientem. Švýcarsko samozřejmě nezapomíná na méně majetné. Jim jsou především určeny kantonální nemocnice. Na rozdíl od mnoha vyspělých zemí (USA, Francie, Německo) ve Švýcarsku nikdy neexistovala vazba zdravotní péče na zaměstnavatele, což v jiných zemích představuje překážku rozvoji konkurence. Zejména v USA na tento systém doplácejí hlavně chudší vrstvy.
Švýcarské zdravotnictví je samozřejmě drahé. Jakákoli kvalitní služba založená na vysoce kvalifikované pracovní síle ve vyspělé zemi bude vždy drahá. Mají snad lékaři a další zdravotnický personál skládat řeholní slib chudoby? Mají pacienty léčit nuzáci obtížení elementárními existenčními starostmi?
Systém založený na tržních cenách funguje při stejných nákladech vždy efektivněji než státem řízené zdravotnictví s administrativními cenami. Peníze jsou využívány účelněji. Daňoví poplatníci nedotují špatné hospodaření nemocnic. Kdo poskytuje špatné služby, zkrachuje. Veřejné dotace směřují k chudým pacientům, nikoli k chudým nemocnicím.
Ve stručnosti nelze vylíčit všechny detaily. Podstatné je, že v jeho čele nestojí ani lékař, ani ekonom, nýbrž trh. A proto je švýcarské zdravotnictví tak kvalitní.