16.11.04

 

Metro versus retro? Kdepak, peníze!

Konvenční názor na americké volby lze shrnout heslem „metro versus retro“. Moderní, vzdělaná a kosmopolitní část Ameriky volila demokraty a Johna Kerryho. Šlo především o velkoměstské oblasti na atlantickém a pacifickém pobřeží USA a na pobřeží Velkých jezer. Staromódní, nevzdělaná a zpátečnická Amerika volila konzervativní hodnoty zosobněné Georgem W. Bushem. Pro poražené demokraty je to dobrá útěcha. Venkovští balíci (rednecks, „rudé krky“) sice vyhráli, ale budoucnost patří nám: mladším, vzdělanějším, progresivnějším voličům.

Ve skutečnosti jde o peníze, zejména o daně. Voličské preference republikánů a demokratů závisely na příjmech voličů mnohem více než na čemkoli jiném. Některé státy, jako například Utah, lze pokládat za silně republikánské v důsledku náboženských tradic. Některé skupiny voličů, například Židé, představují tradičně velmi silnou základnu pro demokraty. Příjmy voličů však jako indikátor volebních preferencí fungují (až na nepatrné výjimky) spolehlivě a robustně napříč státy americké Unie i napříč rasovými, náboženskými a věkovými kategoriemi.

Mnohé zdánlivě kulturní rozdíly lze rovněž lépe vysvětlit příjmovými kategoriemi. Například 86 % procent afroamerické populace volilo Johna Kerryho. Dědictví 60. let, kdy demokraté usilovali o rasovou rovnoprávnost? Lepší vysvětlení nabízejí příjmy. Afroameričané z větší části spadají do podprůměrných příjmových kategorií. Z Bushových daňových škrtů mohou mít jen zprostředkovaný, dlouhodobý, na první pohled žádný užitek. Naproti tomu efekt nejrůznějších sociálních programů – tradiční téma demokratů – je ihned viditelný. Když uvážíme, že 87,5 % procent americké černošské populace žije v metropolitních oblastech, část vysvětlení je nasnadě. Mimochodem, také voliči do 30 let bez rozdílu rasy volili Kerryho především proto, že mladí převážně patří k nižším příjmovým skupinám.

Do celkového obrazu však stále něco chybí. „Demokratické“ státy Massachusetts, New Jersey, Connecticut, New York, Maryland, New Hampshire, Minnesota, Washington a Kalifornie se vyznačují nadprůměrnými příjmy v rámci USA a podprůměrným zastoupením černošské populace. Proč v nich tedy republikáni se svým programem daňových škrtů neuspěli?

I zde záhadu vysvětlují z větší části příjmy. Přesně řečeno příjmová nerovnost. Typicky „demokratické“ státy vykazují statisticky významně vyšší nerovnost než státy, které jsou základnou republikánů.

Podstatná není příjmová nerovnost vyjádřená prostým podílem příjmů v rámci státu. Hlavní roli hrají geografické kontrasty. Ekonom James K. Galbraith z University of Texas poukázal krátce před volbami na skutečnost, že nejvíce příjmově polarizované státy (v pořadí New York, Connecticut, Kalifornie, Massachusetts, New Jersey, Washington, Maryland, Illinois, Virginia, Pensylvánie, Michigan, Florida, Delaware a Minnesota) volily v roce 2000 s výjimkou Virginie a Floridy Al Gora, přičemž Bushovo floridské vítězství bylo velmi těsné. Naopak ze 22 nejméně příjmově polarizovaných států zvítězil tehdy Al Gore jen v Maine, Vermontu, Iowě a Novém Mexiku – přičemž dva posledně jmenované státy se o čtyři roky později přiklonily k Bushovi.

Souvislost mezi geografickou polarizací příjmů a volebními preferencemi je silná a robustní i v průběhu času. Kalifornie byla svého času republikánským státem. Jejím guvernérem nebyl ostatně nikdo menší než Ronald Reagan. Poté však došlo k nárůstu příjmových nerovností v hustě obydlených oblastech a Kalifornie je od té doby baštou demokratů. Je příznačné, že na 23. místě žebříčku nerovnosti je Ohio – stát, kde postupem času klesala příjmová polarizace, jako James Galbraith poznamenal ve svém článku publikovaném v září 2004 na serveru Salon.com. Galbraith také prorocky konstatoval, že „proto budou mít demokraté v Ohiu horší vyhlídky na vítězství“. Jak se ukázalo, právě tento stát rozhodl volby v Bushův prospěch.

Proč vyšší regionální příjmová nerovnost zvyšuje šance demokratů? Najít uspokojivou odpověď není zdaleka snadné. V metropolitních oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva jsou každopádně příjmové nerovnosti mnohem lépe viditelné než v rozlehlých státech jako Texas, Colorado, Virginia nebo Aljaška. Snadněji tedy mohou vznikat pocity závisti na straně chudých stejně jako pečovatelské sklony na straně bohatých. Tyto oblasti se vyznačují i mnohem vyšší kriminalitou než venkov, kde žijí „rednecks“. Bohatší vrstvy v metropolitních oblastech se mohou domnívat, že volbou demokratů, kteří mají tradičně v programu kontrolu vlastnictví palných zbraní, si zajistí větší bezpečí. Protože vyšší příjmy jsou pozitivně korelované s vyšším vzděláním, výsledkem je polarizovaná struktura demokratických voličů: Kerry zvítězil u mírně nadpoloviční většiny voličů bez středního vzdělání a získal 55 % hlasů postgraduálně vzdělaných voličů.

Tyto hypotézy by mohly vysvětlit, proč většina i dosti bohatých voličů v New York City preferovala demokraty: jen jeden z deseti obyvatel Manhattanu dal svůj hlas Bushovi. Podobný výsledek zaznamenal i District of Columbia, kde se nachází hlavní město Washington. Obyvatelstvo hlavního města je značně nesourodé – ze 60 % převažují spíše chudší černošské vrstvy, ale žije zde i početná vrstva zaměstnanců s vysokými příjmy: právníci, konzultanti, lobbyisté, vládní zaměstnanci, atd. Také v hlavním městě zvítězil Kerry v poměru 9:1. Washington DC je město strachu, kde počet vražd na sto tisíc obyvatel 7,6-krát převyšuje národní průměr. Naproti tomu v Utahu, kde republikáni zvítězili největším poměrem hlasů, představuje četnost vražd jen zhruba třetinu amerického průměru. Lze formulovat hypotézu, že voliči jsou přirozeně rizikově averzní a hlasují pro nižší daně pouze tehdy, pokud pevně věří, že to nebude na úkor jejich bezpečnosti.

Mýtus o moderní, vzdělané Americe soupeřící s venkovským Balíkovem se ve světle analýzy příjmů začíná hroutit. Ukazuje se, že rozhodují tak přízemní věci jako daně a strach voliče, zda na večerní procházce městem nepřijde o peníze či o život.

Vyplývá z těchto zjištění nějaké doporučení pro volby v roce 2008? Kdyby se republikánům podařilo snížit regionální příjmové rozdíly v některých klíčových státech, mohli by získat preference. Jenže tyto rozdíly jsou z větší části důsledkem vývoje trhu nemovitostí, který si nedá jednoduše poroučet. Pomoci by mohla reforma financování školství. Základní školy jsou tradičně financovány z výnosů daní z nemovitostí. V chudých lokalitách jsou tyto výnosy nízké a školy tudíž špatné. Špatné školy pak podstatně snižují přitažlivost lokality a ceny realit, a tak dále. Jen samotný vztah mezi kvalitou škol a cenami nemovitostí může mít na polarizaci regionálních příjmů lví podíl.

Další částí řešení by též mohl být tvrdší postup vůči kriminalitě. Nezapomeňme, že v tradičně levicovém New Yorku se díky tomuto volebnímu tématu onehdy stal starostou republikán Rudy Giuliani a že jeho nástupcem je rovněž republikán Michael Bloomberg.


Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?