16.11.05

 

Mnoho regulace, málo vakcíny

Proč je na trhu nedostatek vakcíny proti chřipce? Doktor Chris Rangel, internista z texaského El Pasa, nabízí na svém blogu – internetovém deníku – brilantní ekonomické vysvětlení:

„Před léty existovalo několik výrobců chřipkové vakcíny, ale jejich počet časem klesl na pouhé dva. Proč? V současnosti nejvíce vakcíny nakupuje a distribuuje vláda a platí za ni ceny pod výrobními náklady. Když zisky z výroby vakcíny vyschly, většina výrobců opustila tento trh. Dva zbývající vyrábějí jen asi tolik vakcíny, kolik vláda obvykle kupuje. Protože zisková marže je nevýhodná, produkce většího než nutného množství by výrobce přišlo draho.“

Zde je nutno upozornit na dvě věci. Za prvé: jde o situaci ve Spojených státech – zemi, která prakticky nezná nedostatek čehokoli na trhu. Přesto i v USA dokázala vládní regulace cen chřipkové vakcíny způsobit její nedostatek. Co provádí regulace cen ve zdravotnictví v Evropě? Buď rovněž nedostatek (čekací doby v Británii nebo v Dánsku jsou smutně proslulé) anebo chronické schodky v hospodaření zdravotních pojišťoven. Nemusíme chodit daleko.

Za druhé, doktor Rangel popisoval situaci na podzim roku 2003, tedy v době, kdy hysterie kolem ptačí chřipky byla vzdálenou budoucností. Vládní regulace tedy dokáže způsobit nedostatek i v naprosto normálních podmínkách. Nejde jen o regulaci. V podmínkách, kdy téměř jediným kupujícím určitého zboží je jediný subjekt, hovoříme o tzv. monopsonu. Jde o obdobu monopolu, pouze s rozdílem, že monopolní síla se nachází nikoli na straně prodávajícího, nýbrž kupujícího. Nepříznivé účinky na ekonomiku jsou podobné.

Model monopsonu vysvětluje dlouhé čekací doby v systémech centralizovaného státního zdravotnictví. Monopsonní ceny (pod hladinou ekonomické rovnováhy) vedou k nedostatku. „Čekací doby v Kanadě a Velké Británii – které mají socializovanou zdravotní péči – na běžné operace jsou dlouhé měsíce a roky, přičemž na stejnou operaci pacienti v USA čekají pár dní nebo týden,“ uvádí dále doktor Rangel. To například vysvětluje, proč je standardizovaná úmrtnost na rakovinu v Kanadě horší než ve většině států USA.

Zastánci státem řízeného zdravotnictví na celém světě mají pro horší výkonnost tohoto uspořádání jediné stereotypně se opakující vysvětlení: potřebujeme více peněz, více peněz, více peněz. Na celé zeměkouli neexistuje ani jeden státní zdravotní systém, který by byl bez finančních problémů. Finanční nerovnováhu má totiž státní zdravotnictví zabudovánu ve svém genetickém kódu. Tato choroba není léčitelná jakkoli vysokými dodatečnými částkami.

Dobrá, namítnou mnozí, ale cožpak americké zdravotnictví není nejdražší na světě? Ano, je. Důvod spočívá především v tom, že Američané jsou za zdravotní péči ochotni dobrovolně utratit obrovské částky. Ceny většiny léků a služeb nejsou regulovány (vakcína proti chřipce patří k řídkým výjimkám) a trh je velký. „Američtí pacienti očekávají pilulku na každou bolístku a my lékaři děláme, co jim vidíme na očích,“ konstatuje upřímně doktor Rangel.

Slabinou volného zdravotního trhu je informační asymetrie: pacienti nejsou obvykle schopni sami posoudit optimalitu léčby v poměru k vynaloženým částkám. Zde je ideální prostor pro zdravotní pojišťovny. Z pouhých kasiček by měly být reformovány na kvalifikované nákupčí zdravotních služeb. Tím by zůstal zachován žádoucí princip volného konkurenčního trhu (žádné čekací doby, přídělový systém a úplatky v obálkách) a vyřešil by se problém s pacienty chtivými zbytečných pilulek.

Optimální řešení bude bezpochyby bližší trhu než státnímu monopolu.

psáno pro MF Dnes


Comments: Okomentovat

<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?