Jaké bylo předválečné Československo po ekonomické stránce? V něčem velmi odlišné od současné České republiky – v něčem naopak překvapivě blízké.
Zajímavým tématem je již samotná otázka ekonomické vyspělosti Československé republiky ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Odpověď není úplně snadná, protože předválečné statistiky nejsou metodicky srovnatelné se současnými. Nicméně existuje statistika z roku 1924, v níž Československo zaujímalo desáté místo na světě. Jeho hospodářská výkonnost byla vyjádřena národním důchodem v hodnotě 4300 zlatých německých marek, o 40 % více než Rakousko. Pro srovnání, Spojené státy byly podle tohoto měřítka 2,8-krát bohatší než Československo. (Nynější poměr hrubého domácího produktu USA a ČR činí 3,4 v přepočtu per capita.)
Tehdejší Československo bylo bohatým státem ve srovnání se všemi svými sousedy. O chudých zemích jako Polsko, Itálie či Nizozemí, jejichž národní důchod na hlavu byl poloviční až dvoutřetinový, ani nemluvě. Rozptyl bohatství v předválečné Evropě byl mnohem vyšší než nyní. Platilo to i v regionálním měřítku. Podle jedné statistiky činil daňový příjem republiky na území Slovenska pouhých 16 procent celkové hodnoty vybraných daní.
Bohatství a chudoba se střídaly nejen geograficky, ale i časově. Výkyvy hospodářské aktivity bývaly mnohem prudší než nyní. Po ukončení první světové války následovalo pět krušných krizových let. Situace se podobala roku 1990, kdy rovněž došlo ke ztrátě a rozpadu tradičních zahraničních trhů. První světová válka přinesla řádově desetinásobný růst cen ve srovnání s rokem 1913. Ministr financí Alois Rašín, podobně jako jeho britský kolega Winston Churchill, byl posedlý myšlenkou vrátit cenovou úroveň na předválečnou hladinu, jak bývalo zvykem po válečných konfliktech v 19. století.
Tato snaha však byla marná a škodlivá: Rašínova deflace zbytečně prodloužila a prohloubila důsledky poválečného šoku. Žádný dnešní centrální bankéř by dnes neprováděl měnovou politiku rašínovského deflačního typu. Česká národní banka byla po roce 1997 kritizována kvůli příliš přísné politice drahých peněz. Ve srovnání s Rašínem však ČNB v nedávné historii prováděla jen velmi mírnou monetární restrikci. Vývoj v oblasti ekonomické teorie byl ostatně jedním z důvodů, proč současné recese bývají mnohem mírnější než hospodářské krize v dobách našich dědů a pradědů.
Československá republika prožila v předválečném období polovinu své historie v různých stádiích hospodářské krize. Největší období rozkvětu a optimismu zažila v druhé polovině 20. let. Důsledky krize odezněly a ekonomika začala těžit ze silné koruny. Dědictví této doby dodnes trvá v podobě obrovského množství budov tehdy postavených. Letopočet 1925 až 1929 nesou ve štítě vznešené budovy bank, luxusní vily, ale i venkovské domky a stodoly. Hodnota českých průmyslových akcií vzrostla v období 1925-1928 o 70 procent. Rychlejšího růstu dosáhla pražská burza během let od poloviny roku 1935 do poloviny 1937. Tehdy však byl hospodářský růst již z velké části tažen zbrojními výdaji.
Je pozoruhodné, že i první republika byla bohatá na nejrůznější bankovní či jiné finanční skandály. Československé banky byly notoricky špatnými investicemi. Jejich akcie již od začátku dvacátých let téměř nepřetržitě klesaly. Krátce se vzchopily v letech 1926-28, ale pod tíhou špatných úvěrů se hodnota a stabilita bank již jen zhoršovala.
Patrně největším rozdílem oproti dnešku byla míra ochranářství v tehdejší Evropě. Československá vláda věnovala značné úsilí, aby vyjednala co nejlepší podmínky pro exportně orientovaný průmysl. Nebylo to snadné. Například Maďarsko bylo vůči Československu nepřátelsky laděno a obchodní politika Polska byla charakterizována doslova jako „násilnická“. Celní a administrativní bariéry byly značné, už jen proto, že cla tehdy tvořila značnou část příjmů tehdejších států. Naproti tomu daně byly nízké a výdaje veřejných rozpočtů rovněž. Penzijní systém založený v roce 1925 byl tehdy levnou záležitostí: důchodového věku se tehdy dožil málokdo.
Ekonomické poměry tehdejší ČSR tedy nebyly jednoduché, ale ani zoufalé. Kdyby nedošlo ke druhé světové válce a k následnému vítězství komunismu, dnešní česká ekonomika by nejspíše připomínala Skandinávii nebo Nizozemí. Historie ovšem nezná žádná „kdyby“ a proto se dnes Česká republika blíží Skandinávii jen v míře příjmového rovnostářství.
psáno pro Hospodářské noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat