Znalostní ekonomika, motivace a chytrý kapitál

Znalostní ekonomika – kdo by o ní nemluvil! Pro evropské vlády se stala svatým grálem, který umožní vyřešit problém nezaměstnanosti a vdechne nový růst ekonomikám starého kontinentu. Také české vlády za posledních osm let o ní často hovořily. Aniž chápaly její ekonomickou podstatu.

Laik si pod pojmem „znalostní ekonomika“ vybaví vysoké dotace vysokým školám a výzkumným ústavům. Omyl. Sovětský svaz měl skvělé školy a prvotřídní vědeckovýzkumnou základnu a přesto nebyl znalostní ekonomikou. Její podstata je úplně jiná. Spočívá v tom, že majitel znalosti má informační výhodu před ostatními účastníky trhu. Ta mu zajišťuje dočasný monopol. Realizace monopolních či oligopolních zisků tvoří hlavní půvab znalostní ekonomiky. V době globalizace se zboží i práce stává volně obchodovatelnou komoditou s nízkými maržemi. Jen majitelé speciálních znalostí jsou výjimkou: stávají se příjemci intelektuální renty.

Intelektuální renta je chráněna patentovým a autorským právem. Díky této instituci mohly vzniknout a prosperovat firmy jako Intel, Apple Computer, Google, ale také Pfizer, Eli Lilly nebo Sanofi. Prosperita západního světa závisí na znalostech. Díky nim si firmy ze Západu mohou účtovat vysoké obchodní marže. Čína a jiné země třetího světa poskytují pracovní sílu, která je dnes levnou komoditou. Totéž je údělem většiny nových členů EU.

Málokdo si uvědomuje jiný důsledek znalostní ekonomiky: nutný a podstatný nárůst příjmové nerovnosti. V ekonomice bez znalostních výhod jsou na tom všichni ekonomicky aktivní občané podobně. Zvláště pokud chybí akumulovaný starý kapitál. Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Maďarsko a Bělorusko patří mezi nejvíce rovnostářské ekonomiky na světě – rovností příjmů dokonce předstihují i Skandinávii! Pokud se tedy znalostní ekonomika skutečně ujme, Češi si budou muset zvyknout na míru příjmové nerovnosti nemající obdobu od roku 1938.

A opačně: vláda, která to myslí se znalostní ekonomikou vážně, musí vytvořit příznivé podmínky pro nové milionáře a miliardáře, kteří na znalostní rentě vydělají. Konkrétně jde o zavedení stropu na odvod sociálního a zdravotního pojištění. Znalostní ekonomice by prospělo i snížení daní pro nejvyšší příjmové skupiny obyvatelstva. Firmy působící v technicky vyspělých oborech totiž zpravidla nejvíce vydávají na osobních nákladech. Tolik oblíbené zrychlené odpisy znalostní ekonomice nepomáhají – jsou dobré spíše pro montážní haly s nekvalifikovanou či polokvalifikovanou pracovní silou.

Na tomto místě leckdo začne argumentovat skandinávskými ekonomikami. Nemají snad Seveřané znalostní ekonomiku a „solidární“ daně současně? Jak se to vezme. Mezi ekonomicky významné znalosti nepatří jen návrh integrovaných obvodů, ale také třeba nábytku. V tomto oboru vynikl jistý Ingvar Kamprad původem z usedlosti Elmtaryd u městečka Argunnaryd, ve zkratce I.K.E.A. Kdo si myslí, že pan Kamprad svými daněmi krmí nenasytný švédský sociální stát, tuze se mýlí. Již drahnou dobu sídlí i s rodinou ve švýcarském Epalinges poblíže Lausanne. Švédská luteránská církev má mimochodem ve Švýcarsku přes tři tisíce farníků, protože Kampradovi nejsou jedinými daňovými emigranty z rovnostářského „ráje“. Firma IKEA Systems má daňovou rezidenturu v Nizozemí, jak napovídá zkratka BV (besloten vennootschap neboli s.r.o.)

Znalostní ekonomika přeje těm, kdo se vyznají. Proto většina skutečně bohatých Švédů neplatí daně ve Švédsku. Naopak přebytky irského státního rozpočtu jsou z velké části důsledkem velmi rozumné daňové politiky. Díky ní používá firma Microsoft pro daňovou optimalizaci Irsko. V roce 2004 zaplatil Microsoft v Irsku daně v objemu 300 miliónů dolarů. Ostatní evropské země od Microsoftu obdržely celkem jen 17 miliónů dolarů na daních. Jejich daňové systémy evidentně nejsou kompatibilní se znalostní ekonomikou.

Z makroekonomického hlediska lze konstatovat, že znalostní ekonomika posouvá bod maximalizace daňových příjmů na Lafferově křivce výrazně směrem k nižším hodnotám daňových sazeb. Chytrý kapitál – a majitelé speciálních znalostí nebývají žádní hlupáčci – půjde za nižšími daněmi. Pokud to česká vláda myslí se znalostní ekonomikou seriózně, musí nastavit daňový systém tak, aby vyšší příjmové skupiny (fyzické i právnické osoby) zde platily daně dobrovolně a rády. Přišli jsme již o hodně tím, že jsme se dávno nestali daňovým rájem podobně jako Irsko.

psáno pro Hospodářské noviny